Spřízněni kletbou - Kapitola pětadvacátá

Kapitola pětadvacátá    

Ron se nespokojeně mračil, když Harrymu už potřetí pomáhal ze země.

„Jseš si jistej, že už seš v pořádku, kamaráde? Můžem říct Tonksové, jestli se necítíš dobře. Hele, možná bys ještě neměl…“

„Jsem v pořádku, Rone,“ řekl Harry trochu naštvaně, „jenom… no, víš, pořád musím myslet na to, že mi madam Pomfreyová ještě nedovolila hrát famrpál…“

Ron okamžitě chápavě přikývl.

„Jo, to naštve, kámo. Ale příští týden už bys nastoupit mohl, ne? Fakt nám v týmu chybíš, Angelina říkala, že…“

Během Ronova monologu se Harry nenápadně rozhlédl, jestli si nikdo nevšiml, že Chlapec, který přežil znovu nedokázal včas zareagovat na jednoduché odzbrojovací kouzlo. Profesorka Tonksová byla naštěstí otočená zády a trpělivě vysvětlovala Expelliarmus Nevillovi. Zato Hermiona ho pozorně sledovala s dobře známým uvažujícím výrazem.

Harry v duchu zasténal. Hermiona si zjevně všimla jeho nesoustředěnosti a na rozdíl od Rona ji jen těžko mohl přesvědčit, že ho tak moc trápí o pár dalších dní odložený famfrpál. Tedy, samozřejmě mu chyběl a strašně moc si chtěl zase zahrát… ale momentálně musel mnohem víc myslet na něco úplně jiného.

Na to, jak se v noci dívali jeden druhému do očí, když do něj Severus vstupoval, na to, jak nesmírně to bylo intenzivní…

Na to, jak se v něm Severus začal pohybovat v pomalém rytmu dlouhých a hlubokých přírazů… na jeho ruku kolem Harryho tvrdého penisu…

Že je znovu na zemi, Harrymu došlo, teprve když se jeho zadek spojil s podlahou a vůbec se mu to nelíbilo.

Úplně přeslechl Ronovo Expelliarmus.

Znovu.

Sakra.

Ron odevzdaně zavrtěl hlavou a zvedl ruce.

„Hele, vzdávám to, Harry. To ses dneska tak špatně vyspal nebo…“

I kdyby Ron v tu chvíli rozpačitě nezmlkl, Harry by přesně poznal, kdy Ronovi došlo, že dnes byla středa a že včera bylo úterý – že byla ta noc. Tvář jeho kamaráda získala barvu, která svým temným odstínem červené zajímavě ladila se zrzavými vlasy.

Kdybys tak věděl, Rone.

-)-)-)

Ve Velké síni to během oběda hučelo jako v úle, ale Severus byl přesto duchem mimo.

Dokázal se dnes jen těžko soustředit dokonce i během hodin – v prvním ročníku tak tak stačil zachránit svůj vlastní kotlík před výbuchem.

Nejjednodušší možný lektvar, jaký mohl vařit.

A zapomněl tam hodit rozdrcené listy kalokvětky – chyba, kterou by u zkoušky neprominul ani studentům prvního ročníku.

Nikdy se mu nic podobného nestalo – tak roztržitý nebyl ani tehdy, když Voldemort plánoval, že zkusí všechny své Smrtijedy přeměnit v neporazitelné obry s vlkodlačími schopnostmi. Nebo když si Brumbál po jednom ze svých řídkých výletů do mudlovského světa pohrával s myšlenkou zavést v Bradavicích sexuální výchovu („Myslím, že bys byl nejlepší volbou pro tuto výuku, Severusi. Jsi dětem věkově nejblíž a upřímně řečeno, nejsem si jistý, jestli si vzpomínám, kdy jsem naposledy…“).

„Severusi? Jsi v pořádku?“

Severus skoro nadskočil. Minerva na něj starostlivě hleděla.

„Všiml sis vůbec, že jíš špenát?“

Severus na moment málem neovládl zděšení, když se zahleděl na svou vidličku plnou toho odporného zeleného hnusu a na z poloviny prázdný talíř. Nenáviděl špenát. Když Severus něco nenáviděl, obvykle se tím netajil a postaral se, aby se to všichni dozvěděli – to byl zřejmě důvod, proč na něj teď Minerva zírala jako dítě, které právě poprvé spatřilo Bradavice.

Lhostejně pokrčil rameny a s přemáháním spolkl obsah vidličky.

„Možná se mi změnily chutě, Minervo. Ne, že by ti do toho něco bylo… já rozhodně neřeším, jestli stále považuješ za vrchol gastronomie ty odporné mudlovské skořicové sušenky.“

Minervu jeho chladný tón nevyvedl z míry. Ztlumila hlas a naklonila se k němu.

„Nemáte nějaké problémy s Harrym? Tonksová se zmínila, že dnes nebyl při obraně ve své kůži… tak mě napadlo, víš, jestli je všechno v pořádku?“  

Ach, pro Merlina. Podle Minervina ruměnce měl Severus skoro pocit, že ví, co zahrnuje do toho všechno.

Zavrčel něco nesrozumitelného a s předstíranou chutí se pustil do ohavné břečky na svém talíři, aby mohl co nejrychleji zmizet co nejdál od té proklaté zvědavé čarodějnice.

Kdybys tak věděla, Minervo. Představ si, že včera večer jsme já a tvůj oblíbený student měli sex, který jsme si opravdu užili. Představ si, že mě Harry políbil, svého staršího profesora, kterého ještě nedávno nenáviděl. A představ si, že dal svou ruku kolem mého ptáka a honil mi ho a vůbec to nebylo špatné na někoho, kdo to dělal poprvé. Nikdy jsem ti to nevěřil, ale Harry Potter může být někdy velmi dobrým studentem…

A dát mu tu knihu byl mimořádně dobrý nápad.

Když Severus vyšel ven z Velké síně (hodlal zajít do svého bytu a zavolat si Tibby nebo toho bláznivého Dobbyho, aby mu přinesli něco pořádného k jídlu), potkal na chodbě Harryho s jeho oddanou družinou – zrzavým Weasleym a někdy až moc chytrou Grangerovou.

Harry zrudl, když ho míjel a vyhnul se jeho pohledu… stejně jako se mu vyhýbal celé ráno. Hermiona přeběhla očima z něj na rozpačitého Harryho a zamyšleně si skousla ret.

Severus v duchu zaklel a věnoval jí svůj proslulý zamračený výraz. Pochyboval, že by to tu zatracenou Grangerovou odradilo – bohužel nevypadala moc vyděšeně. Ale aspoň to zkusil.  

-)-)-)

Po vyučování zašli Harry, Hermiona a Ron na chvíli za Hagridem. Nezdrželi se dlouho, Ron musel na famfrpálový trénink. Když zmizel v šatně, Harry si to namířil zpátky do hradu, ale Hermiona ho chytla za rukáv hábitu.

„Je docela hezky, Harry. Nesedneme si na chvíli k jezeru?“

Harry vzhlédl k podmračené obloze a vzdychl. Byla to průhledná záminka – dobře věděl, že Hermiona se dnes nijak netouží kochat pohledem na jezero, dokonce i když bylo, obklopené podzimně zbarvenými stromy, opravdu malebné.

Ale na druhé straně – potřeboval se někomu svěřit. A nějak si nemyslel, že Sirius a Remus by byli vhodnými kandidáty. Tedy možná Remus ano, ale pochyboval, že by byl večer sám…

Když si sedli na kámen, který Hermiona rychlým kouzlem zahřála, šla jeho kamarádka rovnou k věci.

„Co se děje, Harry? Vím, že se mezi tebou a profesorem Snapem něco stalo…“

Harry zaváhal.

„Potíž je v tom… Hermiono, já sám nevím, co se přesně děje…,“ nešťastně pokrčil rameny, „jenom všechno je to tak divné a… prostě nevím.“

Hermiona ho jemně vzala za ruku a soucitně se usmála.

„Harry, já se v takových věcech moc nevyznám, ale podle toho, co čtu a co říká moje mamka, tak vztahy jsou vždycky složité. Možná ti pomůže, když se někomu svěříš… nevím, jestli ti můžu poradit, ale slibuju, že to nikomu neřeknu…“

Harry se nadechl a když začal mluvit, už se nemohl zastavit. Najednou z něj všechno muselo ven.

„Hermiono, myslel jsem, že to manželství bude hrozné a že to bude všechno jen takové… víš, že jednou týdně budeme muset to udělat a jinak… no, že jinak to bude spíš stejné nebo, já nevím. Ale Severus je… je prostě jiný, než jsem myslel. Vlastně ho v poslední době mám docela rád. Skoro vůbec už na něj nemyslím jako na učitele – i když mě učí lektvary, je to něco úplně jiného, chová se ke mně většinou docela hezky, když jsme sami. Je to prostě jen… Severus, víš? A je to prostě divné, nepřijde mi to normální… než jsme se museli vzít a mít sex, nesnášel jsem ho a on mě taky a teď… přijde mi to rychlé a divné a nevím, co dělat. A sex… včera se mi to poprvé opravdu líbilo a nevím, jestli je to normální… s tím, jak jsme se k sobě chovali a jak je starší a byl můj učitel a… víš, trochu mě to všecko děsí a napadlo mě taky, co by si o mně pomyslel táta nebo Sirius… hlavně Sirius… a…“

„Harry, přestaň. No tak…,“ Hermiona ho objala a chvíli jen v tichosti seděli. Harry celý nesvůj zíral na klidnou modravou hladinu, na jednu stranu se mu ulevilo,¨ale na druhou se cítil trochu nesvůj kvůli tomu, s čím se Hermioně svěřil. Co si asi o něm teď bude myslet?

„Harry?“ zeptala se Hermiona po chvíli, „četl jsi něco o kouzelnickém manželství?“

Harry zavrtěl hlavou, trochu překvapený odbočením od tématu.

„Když jste se brali, vzpomínáš si na to, čemu se říká magický dotek?“

„Myslím, že ano,“ Harry svraštil čelo, „vzali jsme se za ruce a ta čarodějnice mávla hůlkou a něco řekla, nepamatuju si už slova, ale byl to takový zvláštní pocit, jako kdyby celým mým tělem něco projelo, něco teplého a zároveň studeného a strašně… silného. Myslím, že jsem se z toho zachvěl...“

Hermiona spokojeně přikývla.

„Ta slova, co říkala, byla stará kouzelnická formule v latině, v překladu to znamená Nechť spojení magie požehná tomuto spojení dvou lidí. Víš, i když pominu kletbu, která vás zasáhla, kouzelnické manželství se vyznačuje právě tím, že jde částečně i o magické spojení… nejde o to, že by se magie dvou lidí úplně smísila nebo něco podobného, ale spíš o to, že se posílí jejich vzájemné působení, obě magie jsou pak v kontaktu… A dojde k tomu právě po uzavření kouzelnického svatebního obřadu, magie pak na něj reaguje – ale jde tady i o přístup obou partnerů, o jejich snahu…“

„Hm…,“ Harry trochu zmateně potřásl hlavou, „ ale co to má společného…“

„K tomu se dostanu, Harry,“ řekla Hermiona netrpělivě, „víš, tohle působení magie má manželství pomáhat. Kdyby se ale vzali dva lidé, kteří se skutečně nenávidí, cítí k sobě odpor a nemají žádný zájem opravdu naplňovat slova pronesená během celého obřadu – třeba ta o vzájemném respektu, lásce a pomoci – pak jim ani magický dotek nepomůže.“

Harry přikývl. To dávalo smysl. Zároveň si vzpomněl, že nedávno se Severusem mluvili o něčem podobném.

„Jo, já vím, kouzlo často spoluutváří vůle nebo úmysl…“

„Přesně tak. A víš, myslím, že vy dva se Se… s profesorem Snapem jste tu vůli měli. Tedy, no, předpokládám, že ani jeden z vás nechtěl toho druhého opravdu vážně do smrti nenávidět nebo něco podobného. A jestli se alespoň trochu snažíte a chcete spolu nějak vycházet, pak vám magie pomáhá třeba vynést na povrch určité pozitivní pocity, urychlit jejich vývoj nebo je o něco posílit. Možná to říkám špatně, protože tohle jsou spíš hypotézy než nějak exaktně dokázané věci, ale nějakým podobným způsobem by to mělo fungovat. Každopádně, magie sama o sobě vás nedonutí něco cítit nebo nevytvoří šťastné manželství, ale prostě může pomoct…“

„Takže, když mám teď Severuse rád a když se všechno tak rychle změnilo, tak to není nenormální nebo divné? Chci říct… byl to můj profesor, Hermiono. Nesnášel mě. Choval se ke mně hrozně. Je o hodně starší…“

Hermiona vzdychla a pak ho vzala za ruku.

„Víš, Harry, přemýšlela jsem o tom. Říkal jsi, že tvoje maminka a profesor Snape byli nejlepší kamarádi. Takže pochybuju, že by tě někdy opravdu nenáviděl – určitě ne takovým způsobem, jakým třeba ty nenávidíš Voldemorta. Koneckonců tě vždycky chránil…“

„Máš pravdu. Ale…“

„Harry,“ přerušila ho Hermiona, „možná se moc soustředíš na špatné věci. Ať už k tomu došlo jakkoliv, jste teď manželé. Proto je podle mě jednoduše dobře, že spolu vycházíte. A je to svým způsobem přirozené, dokonce i když zapomeneš na všechnu magii. Žijete spolu, zvykli jste si jeden na druhého, máte spolu pravidelně sex. Většina lidí by za podobných okolností k tomu druhému něco cítila. Nenormální by bylo spíš, kdyby to bylo naopak.“

Harry chtěl něco říct, ale Hermiona mu jen stiskla ruku a pokračovala.

„Já vím, co chceš říct, Harry, ale myslím si, že věk nebo tohle všechno nejsou nepřekonatelné překážky. Moji tetu učil na střední škole strýček. Byl jenom o několik let starší. Začali spolu chodit hned, když skončila školu a jsou šťastní. Podobné věci lidem nezabrání, aby se měli rádi nebo aby se do druhého zamilovali. A co se týče věku… no, dvacet let je hodně. Ale pořád to není čtyřicet nebo padesát let. I v mudlovském světě je takový nebo větší rozdíl docela častý, třeba když si vezmeš všechny ty slavné herce nebo zpěváky. Stává se to. A vzhledem k tomu, že čarodějové žijí v průměru o pár let déle… no, tak je to vlastně ve skutečnosti ještě menší rozdíl. A navíc…“

Jeho kamarádka se zarazila.

„Hermiono?“

„Harry, možná bych to neměla říkat, ale… nikdo z nás neví… Víš, o čem mluvím, válka a Voldemort… Nevíme, co bude za pár let a jak to všechno skončí… Takže, jestli k profesoru Snapeovi něco cítíš, nebraň se tomu… i když to nemusí být hned romantická láska…“

Romantická láska? Harry si představil Severuse, jak s ním tančí na břehu jezera za svitu měsíce a odfrkl si. Ne, tak to mu nejspíš opravdu nehrozilo.

A byl si celkem jistý, že Severus není ten typ, co mu bude nosit růže a chystat pro ně večeře při svíčkách.

Na druhou stranu – dřív by ho nikdy ani v nejšílenějším snu nenapadlo, že by Severus Snape mohl být přítelem Lily Evansové nebo ho utěšovat při nočních můrách.

„… a jestli se ti líbí…,“ Hermiona se trochu začervenala, „…no, víš, jestli si užíváš sex, tak je to stejné… a myslím, že na tom není vůbec nic špatného… A protože asi nemůžeš mít sex s někým jiným, je to jedině dobře, ne?“

Harry přisvědčil, všechno tohle už mu proběhlo hlavou taky. Ale Hermiona ještě neskončila.

„A Harry… každý ví, že Sirius a Severus Snape se zrovna nemají v lásce, ale Sirius má hlavně rád tebe. A určitě nechce, abys byl nešťastný. Takže by asi nebyl nadšený, ale prostě by mu nezbylo nic jiného než si zvyknout.“

Harry se zašklebil, když si představil, jak si Sirius zvyká na Severuse – nebo spíš na spokojenou dvojici Harry a Severus. Ale Hermiona měla pravdu.

„Díky, Hermiono,“ řekl upřímně.

Mladá čarodějka se jen usmála a pak na něj zamyšleně pohlédla.

„Změnil ses, Harry. Víš, neumím si představit, že bychom spolu takhle mluvili ještě nedávno. Jsi teď mnohem víc… chováš se, jako bys byl najednou o dost starší.“

Harry se trochu trpce ušklíbl.

„Jo, to asi bude tím, že díky Voldemortovi nemám jinou možnost… Někdy bych jenom chtěl, aby všechno bylo jako dřív…“

-)-)-)

Když se Harry vrátil večer dolů z nebelvírské věže, bylo už pozdě, i když Severus nejspíš ještě pracoval v laboratoři. V obývacím pokoji nebyl, bylo tady ticho a šero rušené jen praskotem a měkkým světlem ohně z krbu. 

Harry se umyl a pak vklouzl do postele ve svém pokoji. V nebelvírské společenské místnosti se na chvíli ocitl v jiném světě – většina lidí se tam dnes večer dobře bavila. Dokonce i Fred s Georgem se po delší době zúčastnili všeobecného veselí a s Leem převáděli nějaké vtipné zákusky a sladkosti. Bylo to prostě jako vždycky – jenom když zaslechl jednu holku z třetího ročníku stěžovat si na hodinu se Snapem, měl na chvíli pocit, že sem nepatří. Před pár měsíci by se k ní nejspíš připojil…

Ale teď ve své posteli musel znovu myslet na to, o čem mluvil s Hermionou. A na to, jak daleko se Severusem za tu relativně krátkou dobu došli. Na to, jak mu Severus pomohl, když měl tenkrát noční můru o Cedrikovi, jak byl úplně jiným učitelem, když ho učil lektvary a byli to jen oni dva. Jak byl nakonec laskavý té první noci. Jak mu připravil hezký pokoj, takový, s kterým se jeho strýc s tetou nenamáhali celých čtrnáct let… Byly tu desítky věcí, které za poslední měsíce úplně změnily jeho názor na Severuse Snapea, od maličkostí až k těm nejdůležitějším věcem.

Samozřejmě, nebylo to vždycky ideální. Hodně často mu Severus šel na nervy, pořád byl protivný a sarkastický a mohl by být mnohem milejší aspoň k lidem, které měl Harry rád.

Ale stejně.

Harry nevěděl, jestli má být vyděšený nebo vzrušený, když si vzpomněl na poslední noc. Bylo to tak naprosto jiné než předtím… Pamatoval si, jak mluvil s Remusem, než měli se Severusem poprvé sex. Pamatoval si, co Remus tehdy říkal a jak mu to připadalo směšné a nemožné.

„A kdoví, třeba to pro tebe bude příjemná zkušenost… když ne dnes, tak někdy později…"

A teď, když se to stalo… najednou nemohl myslet prakticky na nic jiného. Harry se zavrtal hlouběji do peřin, zavřel oči a v duchu si znovu přehrával všechno…

Začalo to jako nesmělý a lehký dotek jedněch rtů na druhých – Harry předtím nikoho nepolíbil – ale když se zapojil Severus a dal do jejich líbání všechen svůj strach a touhu a vášeň… najednou oba na chviličku zapomněli na celý svět.

A možná proto se jejich první polibek postupně stal znovu jen něžným a pomalým, jako kdyby ani jeden z nich nechtěl skončit, jako kdyby se báli následující reakce toho druhého.

A opravdu, když se jejich rty odtrhly, ani jeden z nich nevěděl co říct… Stále se objímali a dotýkali jeden druhého, ale zároveň Harryho pohled sklouzl dolů a chlapec se vyhýbal Severusovým očím.

„Harry?“ Severusův hlas byl jemný a tázavý a Harry váhavě zvedl hlavu.

„Severusi, já… nevadilo ti to?“

Severus mu odpověděl tím, že se k němu sklonil a znovu ho měkce i s touhou políbil. A Harry tu odpověď pochopil, náhle už nepochyboval, že i Severus to chce jinak.

A Harry nevěděl úplně přesně jak… ale měl nějaké nápady.

Jen se zbytkem váhavosti shodil svůj župan a stejně jako Severus byl nahý. Poprvé se na něj Severus opravdu díval a Harry se zachvěl pod tím pohledem.

A pak Severus pomalu klesl dolů, ležel teď na zádech a přitáhl si Harryho na sebe. Harry cítil Severusovu erekci a bezděčně si vzpomněl, jak si tehdy poprvé Severus musel vzít lektvar, aby… ale v tuhle chvíli to ani náhodou nebylo třeba a zároveň to bylo jiné než minule a předminule a Harry pocítil zadostiučinění, když si uvědomil, že je to on, kdo Severuse vzrušuje, to na něj se Severus dívá s takovou touhou v černých očích.

I jeho penis rychle reagoval a náhle se jeho i Severusova tvrdost třely o sebe a bylo to nádherné. Oba teď dýchali o něco rychleji, jak se pohybovali proti sobě, ale pak už to nestačilo a Harry sklouzl ze Severusova těla a chvíli jen fascinovaně hleděl na vzpřímený a na vrcholu se lesknoucí penis a myslel na všechno, co se dozvěděl v té knížce.  

Opatrně natáhl ruku a v očích měl otázku. Severus se překvapeně nadechl a povzbudivě pousmál.

„To je v pořádku, Harry…“

Nejprve jen pomalu a nejistě začal Harry pohybovat svými prsty ovinutými kolem toho tvrdého orgánu, postupně ale získával sebedůvěru, když Severus dychtivě reagoval a viditelně si užíval jeho laskání.

Přesto ho po chvíli zjevně neochotně přerušil.

„Je to… úžasné, ale nechci se ještě udělat, Harry.“

Převalil se na bok a znovu Harryho políbil a chytil jeho spodní ret do úst, pak škádlil ty růžové a sametové rty jazykem, zatímco jeho ruka laskala chlapcův podbřišek a stehna.

Když přerušil polibek, Harry zklamaně zasténal, ale Severusův jazyk jen sjel dolů po jeho krku a pomalu pokračoval k jeho levé bradavce. Začal po jejím vrcholku tvrdě a rychle přejíždět špičkou jazyka a jeho ruka uchopila a mnula druhou bradavku.

Harry nikdy moc neuvažoval o téhle části svého těla jako o erotické zóně, ale v tuhle chvíli byly ty pocity téměř příliš. Vzrušeně sténal a jeho tělo se bezděčně pohybovalo, vzpínalo se proti druhému muži, ale Severus s jeho mučením ještě neskončil.

Po chvíli jeho ústa opustila levou bradavku a jazyk se na okamžik přesunul na druhou a zatímco po ní kmital, Harry bezděčně vklouzl jednou rukou do Severusových vlasů, které k jeho jen napůl uvědomovanému úžasu nebyly mastné, jen jemné a hebké.    

Veškerá myšlenková soudržnost ho pak zcela opustila, když Severusova ústa nečekaně sjela dolů a jeho tvrdý penis byl náhle obklopen horkou a vlhkou jeskyní Severusových úst a šikovným jazykem.

„Ach, Merline!“ Harrymu netrvalo snad ani minutu, než vyvrcholil, unikl mu téměř zoufalý sten, když z jeho penisu vystříkl do Severusových úst horký proud semene.

Chvíli trvalo, než se Harry vzpamatoval a na okamžik pocítil rozpaky, když si uvědomil, co se právě stalo, ale Severus se klidně natáhl vedle něj s jednou rukou stále položenou na jeho břiše… a Harry se najednou cítil jen spokojený a zvláštním způsobem nasycený. A trochu unavený, zavřel oči, i když neměl v úmyslu spát.

Severus se nad ním pobaveně zasmál.

„Ještě jsme neskončili, Harry…“

Harry otevřel oči. Severus se právě natahoval na noční stolek pro známou lahvičku, ale Harryho pozornost byla upřená na něco jiného, na Severusův tvrdý a připravený penis s unikajícími kapkami touhy, a náhle nechtěl nic jiného, než aby tahle úžasná věc byla uvnitř něj. Při té myšlence sebou jeho penis škubl a Harry užasle zamrkal.

A Severus měl najednou na tváři podivně známý úšklebek.

„Má to své výhody, že ti je patnáct, Harry.“

Severusovy prsty už v té chvíli škádlily jeho vchod a pak do něj první vlhký prst vstoupil. Severus byl vždy opatrný a pečlivý, když ho připravoval, a dnes to nebylo jiné, ale přesto to trvalo mnohem kratší dobu, což mělo nejspíš co dělat se skutečností, že Harry byl uvolněný a vzrušený a nemohl se dočkat, až ucítí Severusův penis v sobě, jen pohyb prstů v něm byl tak dobrý…

Když prsty vyklouzly, Harry se téměř automaticky začal otáčet na kolena, ale Severus ho zastavil.

„Dnes to bude jiné, Harry…,“ zašeptal tichým a svůdným hlasem, a jemně Harryho převalil zpátky na záda, pak se přesunul mezi jeho nohy a svůj penis rychle potřel silnou vrstvou lubrikantu. Ze své knihy Harry dobře věděl, jakou pozici musí zaujmout a tak nadzvedl nohy a váhavě je položil na Severusova ramena.

Poprvé se dívali jeden druhému do očí, když do něj Severus vstupoval a ta zkušenost byla nesmírně intenzivní a zároveň podivným způsobem uklidňující.

„V pořádku?“ zašeptal Severus, když byl celý uvnitř.

Harry jen přikývl, nemohl mluvit.

Severus se začal pohybovat, nejprve v pomalém rytmu dlouhých a hlubokých tahů. Naklonil se k Harrymu, aby ho políbil a jedna jeho ruka sklouzla dolů a obemkla Harryho znovu rychle tvrdnoucí penis.

„Podívej se na mě, Harry.“

Harry otevřel oči. Smyslové přetížení bylo téměř nesnesitelné. Zdálo se, že Severus přesně ví, jak se pohybovat, aby zasáhl jeho prostatu, jeho ruka kolem Harryho erekce a jeho černé oči spojené s očima mladšího muže zvyšovaly Harryho pocity způsobem, který si ještě nedávno neuměl představit. Harry se svíjel pod svým manželem a ty báječné pomalé tahy mu náhle nestačily.

„Severusi,“ zašeptal, „víc, rychleji, prosím…“

Severus mírně zrychlil své tempo, přirážel teď tvrději a zároveň se opět naklonil k Harrymu, aby se jejich rty mohly spojit v horečnatém polibku. Netrvalo to dlouho a Harry podruhé toho večera cítil, jak napětí v jeho těle roste k bodu nesnesitelnosti. Ani si neuvědomil, že zavřel oči, když se s hlasitým výkřikem udělal, na hrudník i krk mu dopadaly horké proudy vlasního vyvrcholení a bylo to silnější než cokoliv, co předtím zažil.

Stále ještě měl oči zavřené, když se nad ním Severus otřásl a uniklo mu nízké, hrdelní zasténání. Pak pomalu klesl na Harryho vlhkou hruď a po posledním něžném polibku se svalil vedle něj. Chvíli ani jeden z nich nepromluvil.

Pak se Severus nadzvedl na loket a pohlédl na Harryho s pobaveným výrazem.

„No… myslím, že tohle bylo opravdu zatraceně jiné.“

-)-)-)

Noc byla chladná a snad nejchladněji bylo na ostrově v Severním moři. Jen zřídka proplouvající mudlovské lodě či přelétávající letadla na tomto místě zaregistrovaly jen malý a pustý skalnatý pahorek, ale ve skutečnosti zde pod složitými kouzly stála nehostinná budova, v níž úpěli vinní a mnohdy i nevinní, v níž i pár lidských strážců nikdy nemělo dobrou náladu a v níž panovalo zoufalství, které si nikdo nezasvěcený neuměl představit.

Ale dnešní noci se něco změnilo. Poprvé po desítkách let zaslechly azkabanské zdi výkřiky radosti, ač někdy z úst už pološílených či zcela šílených.

K Pánovi zla se vraceli jeho věrní.

Konec pětadvacáté kapitoly

< Kapitola 24       Kapitola 26 >

-)-)-)

Velikánské poděkování patří jako vždy všem komentujícím předchozí kapitoly - všechny komentáře moc potěší a jsou tou nejlepší motivací, takže jmenovitě díky moc Lanevře, mambě, Chodbě, keishatko, Saskye, Berusce, Acháje, symphony, Nade, Bobo, kali, Blesk, Máje, bacil, kiko, belldandy a Patoložce :-) Po zhruba 14 dnech je tu pětadvacátá kapitolka, která mi dala docela zabrat, hlavně ta sexuální scéna, tak doufám, že se aspoň trochu líbila... a snad potěšila romantické duše :-) Další část by měla přijí opět plus mínus do 14 dní...