Lekce pro Harryho - Kapitola 4

Překlad povídky Lessons for Harry od Remuslives23. Přeloženo se svolením autorky.

-)-)-)

Kapitola 4

Harry seděl u stolu v knihovně a prohlížel si svou učebnici lektvarů, když ucítil zatahání za zip. Když se podíval dolů, stůl se rozpustil a spatřil Siriuse klečícího před ním, který právě vytahoval Harryho vzpřímený penis z kalhot.

„Co to... ach... bože! Siriusi, to je příjemný pocit..."

Siriusovy šedé oči se usmály, jak upřeně hleděl na Harryho, a jeho ústa obklopila mladíkovo kopí.

Hlava staršího muže se pohybovala nahoru a dolů v jeho klíně a Harry sténal, když teplý a široký jazyk zatraceně nadaně zpracovával jeho citlivou špičku. Jeho hlava klesla zpět a skrz své řasy viděl Remuse, který je pozoroval od dveří.

Otevřel ústa, aby se omluvil, hledajíc dobrý důvod, který by vysvětlil to, že vlkodlakův partner měl teď ústa ovinutá kolem Harryho penisu. Ale jak bojoval s hledáním slov, Remusova ruka se přesunula k poklopci a rozepnula ho, modré oči přitom hladově sledovaly, jak Sirius hltá Harryho ptáka. Harryho jazyk vyklouzl ven, aby si olízl suché rty - zatímco Remus sevřel v pěsti svůj dlouhý penis a líně po něm přejížděl, oči upřené na havraní vlasy svého milence, když druhý muž sál Harryho.

Harry neslyšně zašeptal „Pojď sem," směrem k hnědovlasému muži a viděl jeho úšklebek předtím, než muž poslechl a přišel blíž – tak, aby Harry mohl natáhnout ruku a vést Remusova ptáka mezi své rty. Remus hlasitě zasténal a kolébal svými boky, takže jeho penis zajížděl dovnitř a ven z Harryho vstřícných úst. Vlkodlakovo tempo bylo brzy zoufalé a pak se zaúpěním vyvrcholil do Harryho krku - mladý muž rychle polykal, aby se nedusil – a zároveň cítil žár jeho vlastního orgasmu. Remusův penis vyklouzl z Harryho úst ve chvíli, kdy chlapec s brýlemi prohnul své tělo ze židle do oblouku, popadajíc hrst Siriusových černých vlasů, když se s hlasitým výkřikem udělal do mužových úst...

„Siriusi!"

„Ach, kurva…"

Harry zasténal a zašklebil se. Ještě spánkem pokrytýma, kalnýma očima pohlédl dolů na nepořádek v kalhotách pyžama.

„Zatraceně, právě jsem je vypral."

Povzdechl si a ignoroval nepříjemnou lepkavost, zatímco shromážďoval čisté oblečení. Zamířil do sprchy a doufal, že Ron v jejich prvním dnu volna od tréninku ještě spal. Naštěstí ano a Harry rychle smyl důkaz svého snu. Byl frustrovaný.

Uplynul skoro týden od jeho návrhu Siriusovi a Remusovi a ještě nedostal odpověď. Sirius mu poslal sovu den po jeho žádosti, s tím, že on a Remus opouštějí Grimmauldovo náměstí na krátkou dovolenou a že ho budou kontaktovat, až se vrátí. Dodal, že potřebují nějaký čas přemýšlet o tom, co žádal, a aby jim na to Harry dal nějaký prostor.

„To, o co jsi nás požádal, není maličkost, Harry. Existuje spousta věcí, které Remus a já nejdřív musíme zvážit a musíme to udělat spolu. Prosím, neber to jako odmítnutí nebo snahu tě vyšachovat... prostě jen potřebujeme nějaký čas na rozmyšlenou."

Harry chápal, že dvojice bude potřebovat nějaký čas, že budou potřebovat mluvit o tom, zda by přizvali dalšího muže do své postele, ale doufal, že na to nebudou potřebovat tolik času. Jak se oblékl a vydal do kuchyně svého bytu, zase myslel na ty dva muže a na jejich rozdílné reakce na jeho odhalení a návrh.

Sirius vypadal pobavený tím, že jeho kmotřenec je gay stejně jako on, a skrýval svůj smích před vážnějším Remusem. Překvapivě to byl Sirius, který vypadal méně nervózní a rozrušený z jeho žádosti, aby ho učili o sexu s muži. Nebyl tak znepokojený tou nálepkou „kmotr", jak se Harry obával, a když ho starší muž doprovázel ke dveřím, jeho slova dala Harrymu naději.

„Harry, jsi si tím jistý? Když překročíme čáru, náš vztah už nikdy nebude stejný."

„Já vím. Ale já jsem o tom přemýšlel, Siriusi. A... snil jsem o tom - pořád."

Viděl červeň šířící se přes Siriusovy tváře a muž položil své ruce na Harryho ramena a naklonil se k němu blíž.

„Ty to myslíš opravdu vážně, viď?"

Harry přikývl, jeho hlas měkký, ale rozhodný. „Ano, myslím."

Sirius se kousl do rtu a pak řekl: „Promluvím s Remusem a uvidím, co si o tom myslí. Neudělal bych nic, s čím by se necítil dobře."

„Já vím. To je důvod, proč tě mám rád. "

Nevěděl, co ho to pak napadlo, ale naklonil se a políbil Siriuse na rty. Starší muž vypadal tak šokovaně, že si Harry nemohl pomoci a usmíval se, když odcházel.

Ale neusmíval se teď, zatímco si připravoval snídani. Proč jim to rozhodnutí trvalo tak zatraceně dlouhou dobu? Jak se rýpal v mokrých cereáliích, odpověděl si na svou vlastní otázku.

Remus.

Po jejich krátkém rozhovoru na rozloučenou si byl Harry téměř jistý, že Sirius by byl ochotný udělat to, o co žádal – neměl problémy se svou sexualitou a pomohl by mu v tom i smysl pro humor, ale neudělal by to, pokud by se s tím Remus necítil stejně dobře. Remus byl... slušný, vážný, neochvějně zdvořilý... ach, Harry věděl, že musí mít smysl pro humor (byl Poberta a Siriusův přítel – nepřežil by tak bez nějaké té legrační kosti), ale jeho pocit odpovědnosti a slušnosti byl daleko více rozvinutý než u jeho partnera. Harry věděl, že pokud by někdo stál v cestě tohoto plánu, byl by to Remus; Sirius by to neudělal bez jeho souhlasu. Miloval druhého muže příliš, než aby udělal cokoliv, co by mu ublížilo – takže Harry jen doufal, že Siriusovo osobní kouzlo pomůže rozpustit Remusovy výhrady.

Oba muži byli vlastně kompletní protiklady, ale, složitým způsobem, byli jako stvoření jeden pro druhého - a Harry několikrát během posledních několika týdnů přemýšlel, jak je možné, že nikdy nepřišel na to, že jsou spolu – dokud tomu nestál v podstatě tváří v tvář. Jejich vztah nebil do očí, i když se s ním na druhé straně přímo neskrývali. Remus se po válce nikdy neodstěhoval z Grimmauldova náměstí, ačkoliv měl pořád svou vlastní boudu. Sirius mu kupoval všechny nezbytnosti i oblečení – když tam Harry jednou byl, Sirius se široce usmíval, zatímco pro něj smířeně vypadající Remus „předváděl" nové oblečení, a jeho kmotr někdy žertoval o tom, jak dobře živil „svou ženu, Remuse" (který ho vzápětí praštil přes uši). Chovali se k sobě láskyplně – čechrali si vlasy, dotkli se ramene nebo ruky - a stáli příliš blízko u sebe, sdílejíc intimní úsměvy a vtipy, kterým nikdo jiný nerozuměl.

Když je teď Harry sledoval, cítil se skoro trapně, že byl tak nevšímavý.

Dali mu svolení říci o nich jeho nejlepším kamarádům - jen jeho nejlepším kamarádům. Nechtěli být ohledně svého romantického vztahu zcela otevření, protože Sirius byl skoro stejně známý jako Harry a jeho milostný život by tisk nadšeně hltal. Podmínky pro vlkodlaky se po válce mírně zlepšily, ale byrokratická mašinérie si dávala s obratem na čas - dokonce i se vstřícným Kingsleym Pastorkem jako ministrem kouzel - a Remus nechtěl, aby Siriusovo znovupřijetí do společnosti bylo poznamenáno tím, že píchá Temné stvoření. A ani jeden z mužů nechtěl vidět podrobnosti týkající se jejich vztahu probírané na celé titulní straně Denního věštce – na to si příliš vážili svého soukromí, ačkoliv Sirius kdysi neomaleně prohlásil, že pokud by to bylo na něm, šukal by toho idiota Remuse i na stole Rity Holoubkové – Harry z toho měl záchvat smíchu a Remus s hořící tváří rychle zmizel z místnosti.

Samozřejmě, Hermiona tvrdila, že ona na to přišla před lety, ale že respektovala jejich zjevné přání vztah moc nerozhlašovat a nikomu to neřekla. Ron byl bezradný – a o něco méně toleratní, než by Harry čekal... což byl důvod, proč Harry neřekl ani jednomu ze svých přátel o vlastní orientaci. Hermiona, s vnitřním zrakem, který by zahanbil i profesorku Trelawneyovou, to pravděpodobně tušila, ale když teď byli s Ronem pár, Harry se necítil na to, aby potvrdil její podezření a pak ji žádal, aby to neříkala Ronově zrzavé hlavě. Harry nenáviděl skrývat tak velkou část sebe sama před svými nejlepšími přáteli, ale dokud si nemohl být jistý Ronovou reakcí na tu zprávu (že chlap, který chodil s jeho malou sestřičkou, teď toužil po ptákovi), raději si to nechával pro sebe.

Zmíněný muž teď zrovna vrazil do místnosti, znepokojující červené vlasy rozcuchané přes celou hlavu, jak si mnul modré oči. Zřejmě právě vylezl z postele - ani se neobtěžoval natáhnout si před příchodem ke stolu košili. Harry přemýšlel, jestli by se cítil tak pohodlně chodit polonahý, pokud by věděl, že jeho spolubydlící je na kluky. Pokusil se zbavit ustaraného zamračení, které svraštilo jeho čelo, a vrhl na svého kamaráda rychlý úsměv.

„Dobré ráno, Rone."

„Ahoj."

Ron nebyl ranní ptáče, takže Harry jen tiše tlačil misku s cereáliemi přes stůl, když se druhý muž propadl do židle a jeho hedvábné boxerky způsobily sklouznutí zadku přes její sedadlo. Zaklel, jak málem spadl ze židle pod stůl, vytáhl se zpátky nahoru a mumlal si kletby pod vousy, i když nalil müsli do své misky.

Harry potlačil smích a pak vzal svou misku opláchnout do dřezu. Jeho myšlenky se vrátily k Remusovi a Siriusovi a byl tak ponořený do spekulací, proč mu ještě neodpověděli, že jeho bloudící mysl vůbec nezaregistrovala ťuk, ťuk, ťuk na okno - dokud Ron neztratil trpělivost a nevyštěkl na něj.

„Harry, pustíš tu pitomou věc dovnitř nebo se díváš, jak to zkouší prorazit sklo?"

Harry zamrkal a spatřil Siriusovu sovu hledící na něj skrz okno nad dřezem.

„Promiň."

Spěchal otevřít okno a sova vlétla dovnitř, dívajíc se na Harryho vyčítavě – pták si dal načas, než natáhl svou nohu. Harry zamumlal hnědočernému skvrnitému ptákovi omluvu, když odvazoval svitek pergamenu. Pak popadl hrst pamlsků z pohoštění pro sovy na okenním parapetu a hodil ji dolů před sovu. Otočil zprávu v ruce a viděl své jméno napsané Siriusovou rukou. Žaludek se mu zvedl nervozitou, když, škrábajíc sovu po hlavě, zvažoval možný obsah dopisu. Jeho tělo předlo vzrušením při pomyšlení, že by to byla pozitivní odpověď, ale bylo to zároveň zmírněno s trochou pochybnosti - opravdu by řekli ano?

„Sirius?"

Harry vzhlédl a zamračil se.

„Co?"

„Dopis. Od Siriuse? Je to jeho sova... jsou s Remusem zpátky?"

„Hm, asi jo."

Ron přikývl a házel jídlo do úst. Harry zvedl hlavu a zamyšleně se zadíval na svého kamaráda, rozhodnutý otestovat vodu.

„Rone, jsi s nimi teď v pohodě? S Remusem a Siriusem - že jsou spolu?"

Pohyb Ronovy čelisti se zpomalil, když se podíval na Harryho a pak polkl.

„Ehm, jo, myslím. Já... nemůžu to úplně pochopit, ale... dobře, Hermiona řekla, že člověk není definovaný tím, do koho se zamiluje..."

Vypadal trochu bezradně a Harry tušil, že ve skutečnosti slovům své přítelkyně moc nerozuměl - jeho teorie se s Ronovými následujícími slovy ukázala být správná.

„Pořád si nejsem jistý, o čem mluvila, ale jsem s nimi v pořádku. Jsou to pořád ti samí lidé, jako byli předtím, než jsem věděl, že jsou... spolu. Sirius je dost bezva... a Hermiona zbožňuje Lupina. Řekl bych, že byla trochu zklamaná, když zjistila, že se mu líbí chlapi..."

Harry se zasmál a pak se trochu polekal, když se sova přesunula zpod jeho ruky a vylétla z okna po snědení všech pamlsků. Zřejmě jí nebylo řečeno, aby počkala na odpověď.

„Co ti píše?"

„Hm?"

„Sirius. Merline, Harry. Co je s tebou?"

„Nic... promiň. Já... musím do koupelny. Co budeš dneska dělat?"

„Hermiona je v práci, tak jsem myslel, že bych navštívil George... podívat se, jak to zvládá..."

Harry cítil bodnutí viny a jeho vzrušení nad dopisem zmizelo. George, Ronův starší bratr, ztratil bratra-dvojče v závěrečné bitvě, ztratil ho v boji za Harryho.

„Půjdu s tebou..."

„Ne, to je v pořádku. Nejspíš chceš vidět Siriuse a Lupina."

„Můžou počkat..."

„Harry, viděl jsem, jak se tváříš, když jsi dostal ten dopis. Čekal jsi celý týden, až se vrátí. To je v pohodě. Řeknu Georgeovi, že ho pozdravuješ - a možná se zastavíš přes víkend..."

„Určitě. Díky."

Vlekl se zpátky do druhého patra v mnohem méně radostné náladě než před minutou a svalil se na svou postel s neotevřenou zprávou stále sevřenou v ruce. Fred Weasley byl šibalský, uličnický kluk - on a George neoddělitelní... kromě smrti. George to pod vším svým chvástáním nezvládal moc dobře. Vrhl se do práce v obchodě se žerty, který Harry financoval, a jeho kdysi stále přítomný úsměv byl teď neobyčejným pohledem.

Zanedbával jsem ho. Zajdu za ním tenhle víkend.

Několikrát obrátil roličku pergamenu mezi prsty předtím, než ztratil nervy. „Ach, měj nějaký zasraný koule, Pottere. Jsi Nebelvír, pro Merlina."

Rozvinul kus papíru – všechen jeho strach vypadal směšně, když spatřil pár slov načmáraných na papíře.

Harry, zveme tě na oběd. Sirius a Remus.

Nemuselo to znamenat nic, mohlo to znamenat všechno, a Harry si nebyl úplně jistý, že chtěl jít a zjistit to.

Konec kapitoly 4

< Kapitola 3       Kapitola 5 >

-)-)-)

Většina úvěru patří samozřejmě autorce, ale komentáře jsou velmi vítány a za ty k předchozí kapitole díky moc :-) Jinak tahle kapitola je spíš taková oddechová - v další bude Remus, Sirius a jejich odpověď, následovat pak budou kapitoly "horké", všechny opět zhruba v intervalech týdne :-)