Manželství odsouzené ke zkáze - Kapitola 21

Překlad povídky Union of Doom od Steppenwoelfin. Přeloženo se svolením autorky.

-)-)-)

Kapitola 21

Vánoční svátky přišly společně s tlustou dekou měkkého bílého sněhu, třpytivými ozdobami, koledami a borovicemi ve Velké síni. Nad Bradavicemi se rozprostřelo období klidu, protože většina studentů odjela na prázdniny domů ke svým rodinám, včetně Ginny a Luny. Hermiona a Ron odcestovali na vánoční dovolenou do Paříže. I Nessin obrázek byl ozdoben vánočním řetězem – k Severusovu velkému znechucení.

„Vypadá to absurdně," řekl Harrymu.

„Vánoce jsou časem absurdit, mimo jiné," řekl Harry vesele, zatímco upravoval řetěz. Nessa, ve snaze zůstat dokonalou diplomatkou, se vrátila ke svému starému a jednoduchému řešení – předstírala, že spí. Její korálkovité oči, které byly, stejně jako u většiny hadů, obdařené průhlednými ochrannými šupinami místo víček, hleděly nepřítomně do prázdna. Když už musela zamrkat, provedla to jen zúžením očí do štěrbiny.

V hale Severusových a Harryho pokojů se u krbu třpytil vánoční strom. Harry koupil spoustu dekorací a opravdu hezký betlém v Prasinkách. Také se mu povedlo přemluvit Severuse k tomu, aby mu pomohl na Štědrý den ozdobit stromeček.

„Ten strom je pro nás oba, tak bychom ho taky oba měli zdobit," poukázal Harry.

„Je to plýtvání prostorem mé haly," zabručel Severus.

„Grinchi jeden," vtipkoval Harry. „Podržíš tenhle věnec, prosím tě?"

Severusův pohled byl náhle zakryt chlupatým stříbřitým boa, které bylo nedbale přehozeno přes ramena jeho netrpělivého manžela.

„To je příšerné," řekl sarkasticky.

„To je tvoje slavnostní chování taky," odpověděl Harry, upevňujíc svícny na větvičky. Severus se rozhodl být zticha. Ani jeden z nich neměl v minulosti moc příležitostí zdobit vánoční stromečky. Pro Severuse to bylo vůbec poprvé, kdy bude ve svých pokojích slavit s někým Vánoce. Obvykle trávil vánoční svátky někde stranou ve stavu úplného cynismu, kdy se zajímal víc o výroční statistiku sebevražd po svátcích než o ten jednoznačně klišovitý obrázek rodinného tepla a lásky. Jeho rodiče se nikdy neobtěžovali Vánocemi ani výměnou dárků – a už vůbec ne výměnou náklonnosti. Nevěděl, co to je, zdobit stromeček s někým jiným. A Harry byl u Dursleyových samozřejmě vyloučen ze všech slavnostních činností, tedy dokud nezačal trávit Vánoce s Weasleyovými a zdobit strom s nimi. Měl ve Weasleyových rodinu a teď jako svou rodinu viděl i Severuse. Už si zvykl na Severusovu popudlivost a vznětlivost a naučil se oceňovat jemnější kvality tohoto muže, které ovšem dost ironicky samotný Severus úzkostlivě skrýval, považujíc je za nedostatky.

„Tak a je to hotovo," řekl Harry, když odlevitoval anděla na špičku stromu.

Oba kouzelníci ustoupili a obdivovali svou práci.

„Docela ucházející," řekl Severus.

Harry se na něj usmál.

„Teď už nám jenom chybí obléknout tě jako Santa Clause."

Severus se naklonil směrem k němu.

„Chtěl bych tě vidět, jak to zkusíš," zamumlal a zadíval se do těch živých zelených očí, zjišťujíc, že je nemožné uvěřit, že Harry Potter ho vážně škádlí – a že jemu, mrzutému Severusovi Snapeovi, to nevadí. Harry zjevně důkladně prozkoumával svou hravou a nezbednou stránku, po ozdobení stromečku dokonce přinesl zvenku sněhové koule a vyhrožoval je hodit na Severuse. To vedlo k obsazení Voděodolného kouzla na jejich obydlí (ale ne na ně samotné) a ke koulovačce, při které Severus sledoval Harryho přimhouřenýma očima a se záměrem nevynechat některý z jeho pohybů. Nicméně Kingsley Pastorek cvičil Harryho opravdu mimořádně a Harry tak při této příležitosti zaměstnal všechny jeho dovednosti, dával si pozor i na řadu neverbálních kouzel, kterými se ho Severus snažil rozptýlit, nebo s nimiž se pokusil manévrovat sněhové koule kolem nich. Na konci měli oba šaty i vlasy promočené od sněhu.

„Vyhrál jsem," oznámil Harry.

„Ani náhodou! Tvoje koule se rozpadla ve vzduchu," řekl Severus kousavě.

„Ale stejně tě zasáhla."

„Moje tě trefila ve stejnou dobu."

„To tedy netrefila, praštila mě až sekundu potom, co ti ta moje přistála na hrudi!" prohlásil Harry.

„Harry Pottere, nic takového se nestalo."

Harry se rozesmál nad jejich společnou tvrdohlavostí. A Severus si pomyslel, jak je smích ve sklepení vzácný – a že to vlastně je opravdu hezký zvuk. Stále ještě zvažoval, zda by tuto myšlenku měl prozkoumat nebo zahnat, když Harry vrhl na oba Sušící kouzlo a zamířil zpátky do své ložnice. Vrátil se s kreslicím blokem a začal črtat pár dekorací, které se třpytily na stromě. Severus se tiše stáhl. Vidět Harryho kreslit mu připadalo podivně intimní, bylo to něco, co nechtěl rušit, i když se zdálo, že Harrymu nevadí, když je Severus poblíž.

Na Štědrý den se Harry a Severus společně nasnídali ve svém bytě. Večeřet měli se zaměstnanci a těmi několika studenty, kteří zůstali v Bradavicích. Harry byl příjemně překvapen, když mu Dobby (kterému nakoupil spoustu ponožek) oznámil, že on a Severus budou snídat v hale místo toho, aby každý jedl sám v ústraní svého pokoje. Harry, oblečený v loňském weasleyovském svetru, a Severus tak sdíleli v hale hezké sklenky i stolek z oceli. Po Severusově důkladném ignorování jeho narozenin Harry od svého manžela na Vánoce nic neočekával. Ke štěstí mu stačilo, že Severus pomohl ozdobit strom a že navíc obětoval své velmi ceněné soukromí, aby jedl s Harrym u jednoho stolu. Harry vyslal Hedviku a několik školních sov s dárky pro své přátele a všechny ostatní lidi, ke kterým měl blízko. A pokud šlo o Severuse, ten hledal na Harryho tváři onen vzhled očekávání, který mívá tolik lidí, když jsou zvědaví na to, jaké dary na ně čekají pod stromečkem. Ale tenhle mladík vypadal tak šťastně, jako kdyby už netoužil po ničem víc, než co už měl. Když snídaně skončila, Severus vstal od stolu a kývl směrem ke stromečku.

„Dostal jsi nějaké dárky, Harry," řekl lhostejně.

Už to, že mi říkáš Harry, je dárek, Severusi, pomyslel si Harry s vnitřním úsměvem.

„Takže – pojďme nejdřív společně rozbalit dárky od paní Weasleyové," řekl Harry a podal Severusovi objemný balíček; Molly Weasleyová považovala Severuse po svatbě s Harrym za člena rodiny a poslala mu několik balení domácích lahůdek a, k Harryho velkému pobavení, i černý svetr se zeleným S na přední straně.

„Neoblečeš si ho?" zeptal se Harry. Severus se podíval na svetr, pak na Harryho a zase zpátky. Měl na sobě kalhoty a košili místo hábitu. To druhé teď odhodil a natáhl si svetr, oceňujíc tak spíše Mollyino laskavé gesto než samotný dárek.

„Vidíš, teď se k sobě hodíme," zasmál se Harry, který právě vybalil svůj nový weasleyovský svetr.

„Na symbolické úrovni," poznamenal Severus suše, „a teď bys měl radši rozbalovat své další dárky."

„Ne, až po tobě-"

„Rozbal nejdřív ty svoje," opakoval Severus a pak čekal, až bude Harry se všemi svými dary hotový. Všiml si, že Harry na malou hromádku opatrně odložil přání i vzkazy, které přišly spolu s balíčky, schoval si je tak pro druhé čtení.

„Tohle je pro tebe," řekl potom, zvedl se z pohovky a vtiskl do Harryho rukou čtvercový balík.

Harry na něj zíral.

„Ty... pro mě něco máš?" A pak spěšně dodal, jako kdyby se bál, že to znělo hrubě: „To je od tebe vážně... milé, Severusi, a vím, že nemáš moc času."

„Otevři to, podívej se, jestli se ti to líbí a poděkuj mi potom – pokud to bude vyhovovat tvým potřebám," řekl Severus úsečně. Harry rozbalil dárek, zatímco Severus ho pozorně sledoval. Objevila se nádherná velká krabice vyrobená z leštěného tmavého dřeva, byla to dárková krabice kreslicích potřeb obsahující různé druhy tužek a štětců, od malířských štětců až ke grafitovým tužkám a pastelkám, v mudlovském i v kouzelnickém provedení. Harry věděl, že to muselo být drahé a že to muselo stát hodně přemýšlení i hledání.

Harry se podíval do Severusových černých očí. V krku měl náhle podivný knedlík.

„Já... je to úžasné," řekl nakonec, když se mu podařilo najít svůj hlas. Vzal Severuse kolem krku a pevně ho objal. Severus chvíli nereagoval. Potom, nemotorným způsobem, z kterého bylo jasné, že nebyl zvyklý dávat ani přijímat objetí, objal Harryho, všímajíc si přitom, jak krásně teplý ten mladý čaroděj je a jak dokonale mu pasuje do náruče.

„Děkuji ti," řekl Harry, když se celý červený odtáhl, a přejel dlaní přes víko krabice. Jeho oči zářily.

„Není zač. Jen jsem měl pocit, že by to mohlo být užitečné, protože ukazuješ nějaký ten příslib v oblasti skicování a kreslení," odpověděl Severus trochu škrobeně, „a diskutoval jsem různé typy krabic kreslicích potřeb s tvou učitelkou výtvarného umění."

„Taky pro tebe něco mám," řekl Harry nesměle a podal mu balíček.

Severus povytáhl obočí.

„To je od tebe milé," řekl, jako kdyby nevěděl, co na to říct.

„Otevři to," usmál se Harry, který teď byl o něco odvážnější díky Severusovým překvapením – jeho objetí i jeho daru. Díval se pozorně, jak Severus rozbaluje dárek – stejně pozorně, jako se předtím Severus díval na Harryho. Obvyklá maska ​​tvrdosti nebo lhostejnosti ze Severusovy tváře zmizela, když rozložil krásný tmavě zelený cestovní plášť. Kolem lemu byl obšit stříbrným vzorem.

„Uh, doufám, že se ti to líbí," řekl Harry, „objednal jsem ho pro tebe na zakázku a změřil jsem tvůj plášť, abych mohl švadleně dát míry. Říkal jsi, že tvůj druhý plášť se rozpadl."

Severus hned neodpověděl; byl stále zaujatý pláštěm, uctivě se dotýkal materiálu a kochal se pohledem. Nakonec vzhlédl.

„Děkuji ti, Harry," řekl tiše. Zdálo se, že váhá; pak ale natáhl ruku a dlaní lehce poplácal Harryho tvář. Vstal a přehodil plášť přes svou vysokou postavu, přes hlavu přetáhl kapuci.

„No ne! Vypadá to ohromně!" vykřikl Harry. „Je ti dobře?"

Severus vzal Harryho za ruku a také ho vytáhl na nohy. K Harryho úžasu a potěšení ho Severus vedl do své ložnice a k vysokému zrcadlu své skříně. Pak si Severus odhrnul kapuci. S černými vlasy padajícími mu přes ramena a na plášť vypadal mimořádně atraktivně.

„Je to krásné," zašeptal. Harry zrudl.

Severus ho znovu vzal za ruku a vrátili se do haly. Pustili se, když se posadili na pohovku.

„Je to jako ten den, kdy jsem si koupil svou hůlku," řekl Severus Harrymu. „Byl to jeden z mála šťastných dnů, které si pamatuju."

„Cítím se stejně díky tvému dárku," řekl Harry. „Veselé Vánoce, Severusi."

„Veselé Vánoce, Harry."

Harry uvedl svou novou krabici na kreslení do provozu ještě téhož dne po večeři, seděl přitom na pohovce a díval se na Severuse, který četl.

Severus byl v Lupinově věku, v rozkvětu dospělosti. Utrpení a drsný život jeho rysy zatvrdily. Nicméně nyní byl jeho obličej uvolněný a on vypadal víc na svůj věk. Dlouhé tmavé vlasy měl rozpuštěné, volně mu spadaly přes ramena a záda. Hrdé linie nosu a vysoké lícní kosti odrážely silnou vůli za výraznýma černýma očima. Obočí měl jemné a úzké. Harry věděl, kolik toho Severus umí vyjádřit i sebemenším nadzvednutím jediného obočí. Nebyl žádný krasavec, ale Harry se přesto rád díval na jeho tvář a zdála se mu atraktivní. Nedokázal si představit, že by Severus vypadal jinak. Podíval se znovu do těch sytě tmavých očí.

„Proč na mě tak zíráš?" zeptal se Severus náhle a otočil se.

„Líbí se mi dívat se na tebe," řekl Harry bez přemýšlení. Severusovo štíhlé obočí vyšplhalo po čele a on upřeně hleděl na Harryho, který nesmírně zčervenal.

„Skutečně?"

Mohl vůbec nějak výstižně popsat, jak moc se mu líbí sledovat světlo ohně odrážející se na Severusově tváři, nebo tu velmi prostou skutečnost, že Severusova tvář je pro něj stále důležitější?

„Dovolíš mi, abych tě nakreslil?" zeptal se Harry.

Severus znovu povytáhl obočí.

„Můžeš si ten náčrtek potom nechat, když budeš chtít."

„Pokud myslíš, že jsem vhodným objektem kreslení..."

„Myslím. Můžu tě nakreslit teď?"

Severusova ústa se trochu zvlnila.

„Musím nějak pózovat?"

„Ne, buď prostě jenom... přirozený. Čti... nebo jen seď. No... moc se nepohybuj."

„V tom případě – jdi na to," řekl Severus líně, se zábleskem pobavení v očích.

Harry šel pro své kreslicí náčiní, už přitom uvažoval o nejlepším úhlu, ze kterého by nakreslil Severuse. Vybral si grafitovou tužku, přinesl velký arch speciálního papíru a široký kus hladkého kartonu, který poslouží jako podklad.

Vrátil se a posadil se ke stolu, kde měl dokonalý pohled na Severusův obličej i postavu. Tohle místo bylo ideální pro hru světla a stínu.

Brzy byl stejně ponořen do své kresby jako Severus, nebo se to alespoň zdálo, do svého čtení. Nebylo slyšet nic jiného než občasné zašustění, když Severus otočil stránku, nebo tiché škrábání Harryho tužky. Harry se kousal do rtu, když črtal Severusovy dlouhé vlasy, snažil se svou tužkou a neprofesionální dovedností zachytit co nejvíc z jejich měkké sametové struktury. Konečně měl hotový hrubý náčrtek a začal s malými detaily, tu a tam přidal nějakou linku, jemně doladil stínování, zdůraznil křivky Severusových úst a krku, ztmavil dolní víčko. Pak se s úsměvem naklonil dozadu. Severus vzhlédl.

„Už jsi skončil?" zeptal se.

„Ano."

„Mohu se oddat narcistnímu obdivu?"

Ta suchá žádost Harryho rozesmála.

„Ano, samozřejmě."

Severus elegantně vstal a přistoupil k Harrymu a jeho kresbě. Prohlížel si ji několik minut bez komentáře.

„Můžu si ji nechat?" řekl nakonec.

Harry potěšeně přikývl. Napsal své iniciály a datum do levého dolního rohu náčrtu.

„Děkuji ti," řekl Severus, když vzal obrázek do svých štíhlých rukou.

Konec kapitoly 21

< Kapitola 20     Kapitola 22 >

-)-)-)

Za motivující komentáře k překladu předchozí kapitoly velmi děkuji všem následujícím: Vixen, Profesor, samuelovi, Symphony, Saskye, bacil, Máje, Bobo, berusce, belldandy, Mononoke a Eně - díky moc :-) Pokračování by mělo být opět (plus mínus) do tří týdnů. Omlouvám se za zpoždění SK - momentálně jsem ve fázi, kdy mě Múza obecně moc nenavštěvuje, a taky vymýšlím další směřování příběhu. Ale nebojte se, část kapitoly už je napsaná a část je aspoň v mé hlavě - ještě čekám na ten kousek, který se zatím toulá někde na houbách :-)