Manželství odsouzené ke zkáze - Kapitola 19

Překlad povídky Union of Doom od Steppenwoelfin. Přeloženo se svolením autorky.

-)-)-)

Kapitola 19

Vánoce se pomalu blížily, zbývaly do nich méně než dva týdny. Harry trávil čas tím, že chodil s kamarády na víkendy do Prasinek, navštěvoval je v Nebelvírské věži, dováděl s ostatními ve sněhu nebo na svém Kulovém blesku, studoval a cvičil na své lekce, kreslil – a často přemýšlel o Luniných slovech a o Severusovi. Luna byla mnohem pozornější než by se mohlo zdát podle jejího zasněného vzezření. Přesto, její poznámka o Severusovi, který ho sledoval a čas od času se usmál, když Harry črtal Lunin portrét, ho překvapila. Harry ještě nikdy neviděl Severusův úsměv bez sarkasmu nebo výsměchu. Co ho přimělo se opravdu usmát, když se díval na Harryho, jak kreslí? Harry nemohl na tu otázku najít odpověď. On sám Severuse diskrétně pozoroval a vždy si dával pozor, aby ho Severus při tom zírání nepřistihl. A Severus dělal totéž, opatrný, aby si Harry nevšiml černých očí, které ho sledovaly, protože Severus se často díval na svého mladého manžela přes mlhavý opar lektvarů, jeho oči zaznamenávaly i takové detaily jako konečky černých vlasů padajících do obličeje nebo lehce soustředěné zamračení mezi obočím, když pracoval, jeho jazyk, když si olízl rty, aby je navlhčil, a tu zarážející zeleň v jeho očích, kdykoliv vzhlédl. Harry často nosil džíny a pracoval v nich, byly jeho oblíbeným druhem kalhot pro běžné nošení, k tomu míval jednoduché tričko. Hábit mu padl dobře, ale Severus ho měl raději v mudlovském oblečení. Přistihl se při kradmých pohledech na Harryho postavu. Šťastný spratek, myslel si cynicky, požehnaný pěkným vzhledem, ženatý a přilepený s vyzáblým, skobonosým a mrzutým mužem a pronásledovaný zvráceným psychopatickým čarodějem zvaným Voldemort.

Severus byl předvolán k Voldemortovi dvakrát od začátku semestru. Voldemort jen hltal falešné Severusovy vzpomínky na to, jak pomalu vymývá Harryho mozek a proměňuje ho ve svého otroka.

„Je stále dost neposlušný, Severusi," zasyčel kriticky.

„To jen zvyšuje to potěšení, můj pane," vysvětloval Severus hladce.

Voldemort se zasmál.

„Jak jsi úžasně nápaditý, můj drahý Severusi!"

Byl natolik potěšený, že Severuse brzy propustil a při té druhé příležitosti si odpustil i mučení kletbou Cruciatus.

Když se Severus vrátil do Bradavic, reagoval na Harryho otázky krátkými, podrážděnými a sarkastickými odpověďmi, nechápal, proč by se Harry měl starat o Severusovo blaho („Jsi v pořádku?" „Doufám, že ti neublížil!" „Vypadáš tak unaveně.").

Byl zasněžený večer, když byl Severus předvolán k Voldemortovi potřetí. Harryho to vyrušilo z úvah, co by měl dát Severusovi k Vánocům – byl stále odhodlaný nějak najít způsob, aby se jejich vztah stal přátelštějším – a tyto úvahy přerušil Severus pochodující ke dveřím jejich bytu, zahalený v plášti, jeho ruce v rukavicích svírající masku Smrtijeda.

„On tě zavolal," řekl Harry a spěchal k němu.

Severusův ret se zkroutil.

„Jak zřejmé, můj manželi. Měl bych být zpátky za hodinu nebo tak nějak."

„Dávej na sebe pozor," řekl Harry a potlačil bodnutí způsobené tím spojením „můj manželi". Připomnělo mu to, jak moc zejména Severus nesnášel jejich spojení a ani nejevil ochotu pracovat na jejich vztahu.

Severusovou jedinou odpovědí bylo výsměšné odfrknutí, když se protáhl kolem Harryho, který se kousl do rtu, když se za vysokou postavou mistra lektvarů zavřely dveře. Nicméně, ten plášť mu dal nápad. Severus měl dva cestovní pláště, jeden letní a jeden zimní. Ten druhý byl ve smutném stavu. Žádné množství magie už ho nemohlo vyspravit a Severus pořád bručel o nákupu nového pláště a mezitím vrhal na tenký letní plášť časově omezené Oteplovací kouzlo, které musel obnovit pokaždé, když šel ven.

Harry se rozhodl si číst, dokud se Severus nevrátí. Uplynula hodina. Severus se nevrátil. Po další půlhodině začal být Harry nervózní. Dobby mu přinesl večeři, kterou odmítl. Ujistil svého přítele, že jídlo je jako vždy skvělé, ale že je prostě neklidný, protože jeho manžel ještě není zpátky. O deset minut později už přecházel sem a tam v prázdné hale a po dalších deseti minutách měl opravdu strach. Nakonec, hodinu po Severusově předpokládaném návratu, Harry opustil jejich pokoje, tiše za sebou zavřel dveře, aby nevyrušil dřímající Nessu, a šel do Brumbálovy kanceláře.

„Harry! Děje se něco, můj milý?" zeptal se Brumbál.

„Pane profesore, chtěl jsem se zeptat, jestli nevíte, kdy se Severus vrátí?"

Brumbál zvedl ruku a pohladil jí svůj dlouhý bílý vous.

„Obávám se, že nevím, Harry."

„Je pryč skoro dvě hodiny. Řekl, že se vrátí za hodinu nebo tak," řekl Harry, přenesl váhu z jedné nohy na druhou a zkroutil své ruce, „nikdy nebyl pryč tak dlouho... alespoň od té doby, co jsme se vzali..."

Brumbál obešel stůl, položil obě ruce na Harryho ramena a podíval se do úzkostlivých zelených očí.

„Vrátí se, Harry. Neměj strach."

Harry si povzdechl.

„Bojím se pokaždé, když musí jít. Bojím se, že mu Voldemort ublíží. Ubližuje mu. Severus je vždycky tak unavený a bledý, když se vrátí." Hlas se mu třásl. „Myslím... myslím, že na něj používá kletbu Cruciatus. Cítil jsem to předminule přes mou jizvu... Neviděl jsem to, ale věděl jsem, že je to Severus, kdo je zraněný. Měl bolesti, když se vrátil. Nemluvil se mnou."

Brumbál mu jemně stiskl ramena.

„Harry, posaď se a dej si citrónový bonbón."

Harry věděl, že jen tak postávat kolem a mít strach ničemu nepomůže. Posadit se a dát si citrónový bonbón nebylo o nic méně nebo více konstruktivní.

„Děkuji vám, pane."

Posadil se a vzal si od ředitele citrónový bonbón.

„Ty se o Severuse staráš. O jeho blaho a pohodu."

Harry přestal cucat bonbón. To nebyla otázka. Bylo to konstatování. Brumbál se usmíval. A právě v tu chvíli se ozvalo ostré ťuk-ťuk na Brumbálovy dveře. Brumbál pohlédl na zrcadlový objekt na svém stole. Rozzzářil se, vstal a sám otevřel dveře.

„Severusi! Prosím, pojď dál."

Harry vyskočil z křesla a pak se začervenal.

Do kanceláře vstoupila zahalená postava mistra lektvarů.

„Harry sem přišel, protože o tebe měl strach, Severusi. Chtěl vědět, jestli nevím, kdy se vrátíš," Brumbál se usmál.

Severus nic neříkal. Prostě se podíval na Harryho.

„Navrhuji, abyste šli do svých pokojů a promluvili si o tvých zprávách," řekl Brumbál a mžoural na ně zpoza svých brýlí.

Dva čarodějové mu popřáli dobrou noc a odešli.

„Ty jsi se o mě bál?" zeptal se Severus Harryho tiše, když kráčeli do sklepení.

„Ano, byl jsi pryč tak dlouho," odpověděl Harry a z těsné blízkosti přitom sledoval tvář svého manžela.

„Nevěděl jsem, že Voldemort bude pořádat velkou večeři, během níž bude vyslýchat Luciuse Malfoye o Dracově ochotě připojit se ke Smrtijedům. Když na Luciuse použil Cruciatus, chtěl vědět podrobnosti týkající se našeho zneužívajícího manželství. Dal jsem mu falešné vzpomínky, kterými se mohl náležitě pokochat."

„Naše manželství není zneužívající," řekl Harry důrazně.

Severus povytáhl obočí.

„Myslím tím zneužívající ve Voldemortových očích, Harry," podotkl, „kromě toho, musíš uznat, že jsi, hm – naznačil, že jsem tě zneužil, pokud si vzpomínáš na začátek našeho manželství a dovršení našeho krevního pouta."

Harry zrudl. Severus nikdy nezapomněl zraňující věci a on se cítil nešťastný, že Severus si tak živě vzpomínal na ty ošklivé scény mezi nimi během prvních týdnů jejich manželství.

„A omluvil jsem se ti za to. Jsi na mě kvůli tomu pořád naštvaný?"

„Proč se ptáš? Proč by to pro tebe mělo být důležité?"

Harry se kousl do rtu a pak odpověděl:

„Protože... tvůj názor je pro mě důležitý. Protože... jsi ... ty jsi pro mě důležitý."

„Špión a ochránce je vždy důležitý a užitečný," řekl Severus. Harry si uvědomil, že Severus jeho větu nepochopil. Možná to dokonce udělal záměrně.

„Ne, ne, nemyslel jsem důležitý takhle. Myslím, že je to důležité, ale myslel jsem-"

Severus se zastavil a zkřížil ruce na prsou.

„Dostaneš se konečně k té pointě?"

„Ty jsi pro mě důležitý jako člověk."

Severus rozkřížil ruce a zadíval se Harrymu do očí.

„Už jsi jedl?" zeptal se nakonec.

„Já... ne, neměl jsem chuť k jídlu."

„Vrátíme se a navečeříš se."

„Podávalo se aspoň u Voldemorta dobré jídlo?" zeptal se Harry vážně. K jeho překvapení se Severus vesele rozesmál. Ten zvuk byl povznášející.

„Nemyslím si, že jsem se někdy smál větě, která zahrnovala jméno Temného pána – až doteď," řekl s úsměvem. Harrymu se rozbušilo srdce.

„Neotrávil nás – na to jsme pro něj příliš užiteční. Všechno bylo dobře uvařené Byli jsme v sídle Malfoyových, domácí skřítci měli na starosti všechnu tu dřinu..."

„A skončil tím, že mučil hostitele."

„No... ano."

„Ublížil ti?"

„Tentokrát ne."

„Neexistuje opravdu žádný způsob, jak bys mi mohl dát vědět, kdy se vrátíš?"

„Ne bez toho, aby se o tom Voldemort dozvěděl. A to by bylo podezřelé. Přestaň se trápit. Už se ti vrátila chuť k jídlu?"

„Ano."

Došli k jejich bytu. Severus setřásl svůj plášť. Harry sledoval, jak téměř mazlivě sklouzl z jeho postavy.

„Dobby!" zavolal Severus. Malý skřítek se objevil s úsměvem.

„Mám za to, že pan Potter odmítl svou večeři?"

Dobbyho uši poklesly.

„Byl příliš neklidný, pane Snape."

„Už není neklidný. Mohl bys mu prosím přinést jeho jídlo?"

„Samozřejmě!" zapištěl Dobby.

„Děkuji ti, Dobby," řekl Severus vlídně. Dobby zmizel a Severus se otočil k Harrymu.

„Jdu se vykoupat a ty se najíš."

Než odešel, věnoval Harrymu další dlouhý pohled.

Konec kapitoly 19

< Kapitola 18     Kapitola 20 >

-)-)-)

Především velmi děkuji za komentáře k překladu předchozí kapitoly: Profesor, Saskye, Bobo, Symphony, Nade, anneanne, Máje, Eně, belldandy a Vixen. Tuhle kapitolku jsem nečekaně stihla přeložit o něco dřív, je krátká, ale myslím, že ty malé krůčky tam jsou :-) Pokračování by mělo být opět (plus mínus) do tří týdnů.