FF deník a problém komentářů/hodnocení

Snažila jsem se to sem dát a nějak se to nezjevuje, tak doufám, že to tu nebude dvakrát. Kdyžtak to prostě smaž.
Já v tomto názoru na FFD hodně souhlasím s belldandy.
Mně ještě k FF deníku napadá také to, že mnoho lidí (a převážně to nejsou autoři), používají FFD jako čtenářský deník. Vzhledem k tomu, kolik je na netu FF, není problém zapomenout, že jsme to či ono už četli. Je pravda, že v některých komentářích jsem narazila na slova typu: "označuji si to, abych pro příště věděla..." a v tu ránu nás ani nenapadne, že si to může přečíst i autor.
Jasný, i já teda musím zdůraznit, že se mi nelíbí popisky u hodnocení. Popisky u 0-3 na mě rozhodně nepůsobí kladně, přestože ty samotné známky (2 a 3) kladně rozhodně vnímám. Nebudu říkat, že jsem nenapsala a nenapíšu ošklivej komentář, protože to bych stoprocentně kecala, a nejsem na ně hrdá, jenže... zaprvé zjišťuji, že i teď se nechávám strhnout silou okamžiku a nepřemýšlím objektivně, zadruhé mi dlouho trvalo, než jsem si uvědomila, že autor je vždy přítomen, zatřetí se snažím rozlišovat mezi českou a zahraniční povídkou, protože mám za to, že překladatel kritiku díla snáší daleko lépe.
Jen bych Ti k tomu chtěla říct, Rocio, že chápu, ale nesdílím Tvůj názor držet se stranou. Lidé jako Ty, kteří si uvědomují a mají na paměti při psaní komentáře dopad na autora/ku, jsou zrovna na FFdeníku potřební jako sůl. Hodnotících lidí je tam málo a ještě méně jich je komentujících. Chceš-li, aby to splňovalo i účel jako poradna pro začínající i nezačínající autory, je nejlépe to udělat zevnitř, protože věřím, že se pár lidí chytne. Hodně lidí reaguje na to, co napsal v komentáři někdo před nimi, a tak to i autor může vzít jako "diskuzi" čtenářů. Nehledě na to, že čím více názorů, tím je to objektivnější, může to i zmírnit dopad nějakého vyloženě hnusného komentáře...
Jde napsat knihu tak, abychom fandili zápornému hrdinovi - viz třeba Den pro Šakala. Je to masový vrah a bezcitný zabiják, čehož jsem si po celou dobu byla plně vědoma, a po celou tu dobu jsem mu ale fandila a nesnášela jsem toho policistu, který ho pronásledoval a dopadl. Jde přesně o to, z jakého pohledu to píšeš. Šla by napsat i kniha, kde by se z Hitlera dal udělat hlavní hrdina a já věřím, že někteří lidé z jeho doby ho za něj klidně i považovali. Vražda na tyranu není zločin, ale kdo má právo říct, kdo je tyran? A nesmíš zapomínat, že slova jsou neskutečně mocná zbraň a psychika relativně snadno ovlivnitelná. (Ano, Hitler byl zrůda, subjektivně i objektivně, ale to neznamená, že ho někteří nemilovali a že by člověk, který si dokáže pohrát se slovy, z něj nedokázal alespoň v románu udělat kladného hrdinu).
Znásilnění... ano, ff má tendenci bagatelizovat znásilnění i psychické a fyzické týrání a v mnoha povídkách je to prostě nesmysl. Příklad třeba trilogie od Enahmy - Šťastné dny v pekle. Nevím, jestli jste někdy zkoušeli nejíst, ale zaručuju vám, že už po pěti dnech bez jídla, s minimem vody a krevní ztrátou, ten člověk už nevstane. A oni po šestnácti dnech utečou...(Stejně tak se bagatelizuje zločinnost a krutost Voldemorta. Stejně tak účinnost kletby Crucio. Když je to ta nejhorší možná bolest, jak je možné, že po ní někdo vstane?) Jenže... co se týče chování, tak týraní lidé mají tendence se chovat pro nás nepochopitelně. Dítě týrané matkou by pro její úsměv vraždilo, ač zvláště v pozdějších letech ví, že chování jeho matky je špatný, zlý a hnusný, stejně na ni nedá dopustit. Stockholmský syndrom - stačí párkrát projevená laskavost od lidí, kteří vás mučili a znásilnili, a neprozradíte je, některé případy skončili dokonce i manželstvím. Stanfordský experiment. Tohle všechno se děje a k tomu všemu máme sklony. Takže ano, Lucius může znásilňovat Harryho, až se do něj Harry "zamiluje", ale musí to být podložený, mělo by být jasný, že je to patologický jev...
Co se týče povídek od StarCrossed, ty jsou podle mě dle tohohle rysu dobře zvládnuté, budují se postupně a odůvodněně (v rámci psychologie). Je tam z Harryho pohledu nejistota, nakolik je ona náklonnost skutečná a nakolik je to Stockholmský syndrom. Ze Severusova je potom ale nutné si uvědomit, že on je voják v regulérní válce, kde "účel světí prostředky", jsou oba zamčení v táboře nepřítele a jde jim o život. A budou muset přehodnotit a změnit ve svém životě neskutečně mnoho věcí. Chápu, že se to mnoha lidem nemusí líbit a nechci jim to vnucovat ani je do toho nutit, jen mně právě přijde, že těmahle otázkama se narozdíl od mnoha jiných zabývá.
Asi je to možná zmatené, možná to nevyjadřuje přesně to, co jsem se snažila říct, tak přeskakovaně reaguju i na komentáře, takže klidně se ptej, reaguj...

Adelaine, především díky za komentář. Jinak s FFD máš jistě pravdu - koneckonců on to je čtenářský deník :-) Jen bych ještě chtěla zmínit, že přes všechno řečené považuji FFD za dobrý a praktický nápad - už jsem to psala, ale asi to trochu zapadlo.
A máš určitě pravdu i s tím, že se v mnoha povídkách podceňují následky všemožného týrání a mučení - kolikrát člověk docela žasne, jak je například Harry po týdnech mučení v pohodě a jak ještě hravě porazí Voldemorta :-) A stoprocentně souhlasím s tebou i v tom, že lidé jednají často nepochopitelně a iracionálně a že jsou v určitých situacích schopni věcí, které by pravděpodobně nepovažovali za možné - také jsem četla o Stanfordském experimentu. A jak píšeš "Takže ano, Lucius může znásilňovat Harryho, až se do něj Harry "zamiluje", ale musí to být podložený, mělo by být jasný, že je to patologický jev...", s tím souhlasím taky, mně vadí jen to, když se něco podobného předkládá jako naprosto neproblematický a samozřejmý jev...
Jen, když ještě trochu odbočím a vrátím se ke všem těm problémům s podhodnocováním násilí atd., napadá mě, jestli toho někdy nechceme po FF a jejich autorech moc - pořád jde přece jen o amatérské psaní pro radost a nepíšou to žádní psychologové :-) A navíc vždycky hodnotíme vše subjektivně - co se jednomu zdá úplně nereálné, druhý považuje za dobře vystižené a realistické... atd. A je pravda i to, že realita je často bláznivější než jakákoliv fikce, takže bychom asi měli být v rámci možností shovívaví...
P.S. Jak to tak po sobě čtu, také asi píšu poněkud zmateně, ale doufám, že je jasné, co jsem se snažila vyjádřit :-) A děkuji ještě jednou tobě i ostatním za zajímavé podněty a názory i za kultivovanou diskuzi...

Já to tak i pochopila, já ho taky považuji za dobrý nápad i dobře provedený, jen prostě je v tomhle kontroverzní. A přesně z toho důvodu, že to není stránka autora/ky, máme pocit, že tam si můžem pustit takříkajíc hubu na špacír. ALe to je o lidech, nakolik si to uvědomí při psaní komentářů. Já jsem se nad FFD taky zamýšlela, proto jsem sem dávala i moje nápady a postřehy, co jsem z něj měla.
Čtenáři jsou strašně nároční a vždycky chtěj víc, než je jim dáno. Ale svým způsobem stejně tak, jako se dá tímhle 'omlouvat', když autor podcení mučení, dá se stejně dívat se i na to znásilnění. Zase si trochu říkám, že není nic lehčího, než si nějakou studii o obětech týrání/mučení/znásilnění přečíst, když už to ve větší míře chci dát do svojí povídky a chci na tom tu povídku vystavět. Ale o to je podle mě ta povídka lepší, když to autor zvládne. A nemusí do puntíku, vůbec ne, jen je tam prostě ten náznak, je tam vidět, že to aspoň nějak řešil, něco. Já vím, mně se to kritizuje, když nic nepíšu, ale chci říct, že autorů, kteří se svojí povídkou zabývají na téhle bázi, si nesmírně cením a vždycky je budu vyhledávat přednostně a známkovat lépe.

Tak mám pocit, že se vám podařilo shrnout spoustu těch věcí, které jsem se tak nějak snažila vyjádřit - ale nezvládla tak tako dobře (třeba jako adelaine) To je přesně : 1. Ano, FF obecně bagatelizuje následky mnoh věcí 2. Ano, po amatérských autorkách toho nechceme zrovna málo (a při tom měla být jejich tvorba někdy seriózní literaturou:)) 3 Ano, je těžké se shodnout na tom co je to závadné a co je v pohodě 4. A ano, v realitě se kolikrát dějí věci ještě bláznivější než jaké vytvoří naše fantazie (dokud jsem si to neuvědomila, nemohla jsem pochopit, proč se Almodovar považuje za realistického režiséra:)) 5. + .. ještě jednou dodávám svůj dojem, že FF má často charakter fantazie naplňující autorovi/čtenářovi sny - a je pro mě tedy otázkou, jestli je vůbec případné ho z hlediska reálnosti posuzovat - nicméně také to dělám. :)

bola som na nom trikrat (vratane dneska aby som sa presvedcila ci sa nieco za tie dva roky od posledna zmenilo (nie), dala som si vyhladat par poviedok pri ktorych som bola zvadeva na vseobenejsi nazor, a ani som ich nenasla) (Salazaret-Temné stíny, Fenri-Otrok, ktore zapadaju k druhej nacatej teme debaty)) nic som tam nenasla orienovat som sa vtom poriadnie nevedela (ani nesnazila) s odpustenim ale pre mna uplne zbytocna stranka, aj ked mnohy to vidia inak..
rocia tovoju poviedku citam a mama aj vcelku rada, ale jedna sa o znasilnenie (chapem tvoje argomenty ale to ze je to nutnost a "mensie" zlo s toho nieco ine nerobi (preto milujem temne tiene: pretoze aj ked sa veci robia pre vecie dobro a s odporom pachatela su stale zle a ublizuju), nie ze by som chcela aby si menila poviedku (ci tam ju a mam ju rada, ale nedudem ju milovat)..
niektory ludia proste musia prehliadat (ci schvalne vyhladaval) vystrazne hlavycky aby sa mali nad cim rozculovat, tak to proste maju kdesi zakodovane v dna :-P

S tím, že by šlo v mé povídce o znásilnění, důrazně - velmi důrazně - nesouhlasím. Znásilnění je především aktem donucení, ponížení a ublížení - násilník chce ublížit, pocity oběti ho zajímají snad jen v tom, že chce její utrpení nebo podrobení. Pro oběť je znásilnění nuceným aktem, proti kterému se brání nebo se mu nebrání jen proto, že se bojí toho, že by jí násilník ublížil, že ji něčím vydírá atd. Ani jedno pro Harryho a Severuse v mé povídce neplatí. Už jsem psala, že právě proto, že znásilnění považuji za závažný zločin, myslím si, že je třeba být opatrný v tom, co za něj považuji. Sex není vždy činnost, kterou lidé provádějí s nadšením a proto, že po ní touží - reálným faktem je, že mají sex i proto, aby získali nějaké výhody, vyhověli partnerovi atd. atd. Když se mi do sexu sice nechce, ale překonám se kvůli partnerovi, není to znásilnění. A na světě bylo i je spousta dohodnutých manželství, v nichž ani jeden z partnerů o sex s tím druhým ve skutečnosti nestojí, ale přesto se mu věnují, protože to od nich žádá jejich kultura, náboženství atd. - a přestože to není dobrá situace, ani to nelze nazvat automaticky znásilněním - už proto, že by šlo často o znásilnění vzájemné.
Do značné míry je tomu podobná situace v mé povídce a jistě je nešťastná a určitým způsobem traumatizující, ale nejde o znásilnění - maximálně lze možná hovořit o jistém znásilnění sexuality hrdinů, ale v žádném případě nelze hovořit o znásilnění ze strany Severuse (a přirozeně ani ze strany Harryho), ani jeden z nich zde ani náhodou není násilníkem. Opakuji, že k sexu dochází v okamžiku, kdy A) Harry si uvědomuje, že Severus je stejně neochotným účastníkem, že ho chce v první řadě zachránit, že mu nechce ublížit, B) Severus nechce Harrymu ublížit, ponížit ho atd., jeho pohnutky nemají absolutně nic společného s pohnutkami násilníka. A ještě jednou - ano, uznávám, že hranice mezi znásilněním a rezignovaným souhlasem k sexu může být někdy tenká, ale to přece neznamená, že lze označit všechen ne úplně s nadšením prováděný sex za znásilnění. Klíčový je nakonec souhlas obou dotyčných a Harry i Severus v mém případě ten souhlas nakonec dávají. Dalo by se říci, že nemají na výběr (i když ani to není úplně pravda), nicméně pravdou je i to, že v některých a zdaleka nejen sexuálních situacích volíme jen z menšího a většího zla. V tomto případě je možné se dívat na sex jako na něco, co prostě zachrání život, i když to nemusí být příjemné - a když zůstanu u této analogie, tak i lékařský zákrok může být v zásadě nedobrovolný (nechceme ho podstoupit, ale racionálně si uvědomujeme, že nám nic jiného nezbývá) a traumatický, ale přesto stěží označíme lékaře za násilníka. A Harry a Severus v mé povídce mají sex, který je od obou do značné míry vynucen situací a v tomto směru je nedobrovolný, na druhé straně jsou oba v tu chvíli na stejné lodi a vzájemně k sobě přistupují s respektem - a aktivnější Severus k Harrymu s opatrností a ohleduplností, která tento vynucený akt proměňuje v něco mnohem snesitelnějšího a v konečném důsledku je krokem, který vede k jejich postupnému sbližování. V podobných situacích záleží vždy nakonec na jednotlivcích. Vrátím-li se k analogii s domluveným sňatkem, kde se od snoubenců zároveň očekává sex o svatební noci, může dojít i v rámci tohoto - vždy stejného - východiska k různým situacím. Představme si nevěstu, která sex opravdu nechce a prosí svého ženicha, aby s ním počkal, on na to však nedbá a zmocní se jí i přesto, že se mu brání. To je nesporně znásilnění. Nebo se za stejných podmínek vezmou dva lidé, kteří se cítí silně zavázáni povinností a zároveň jsou oba odhodláni se chovat ke svému partnerovi co nejlépe a mít dobrý manželský život - pak mohou mít o svatební noci i celkem příjemný zážitek, který není ani z jedné strany skutečně vynucený...
Mou povídku samozřejmě milovat nemusíš, ale upřímně, já bych ji na tvém místě ani nečetla, pokud ji vidíš takhle... protože pokud ji vidíš jako příběh o násilníkovi a oběti, tak čteš asi jinou povídku. To je můj názor.
Co se týče Temných stínů, znám je, ale myslím, že především jde o zcela jinak stavěný příběh, vycházející ze zcela jiných premis - a Salazaret píše úplně jiný žánr, proto myslím, že není úplně fér tyto povídky porovnávat. Nepopírám, že je to povídka velmi dobře napsaná, ale přijde mi, že je zde dost slabě zdůvodněno, proč si Harry musí vzít Severuse a mít s ním (okamžitě) sex, aspoň mi to v té době nepřipadalo moc přesvědčivé (četla jsem to už před časem). A myslím, že moje povídka je v mnohém realističtější - pokud už by skutečně nebyla jiná možnost, skutečně by bylo tak těžké si s Harrym upřímně promluvit, vše mu více vysvětlit, přesvědčit ho, že není jiná možnost, jednat s ním ohleduplněji? As ano, ale pak by to nebylo takové působivé a dojemné drama o svatební noci :-) Myslím, že Salazaret do značné míry koncipovala svou povídku tak, aby byl počáteční sex prostě co nejhorší, já jsem ji zase koncipovala úplně jinak - a vidím i své hrdiny jinak. I když, mimochodem, možná jste si všimli, že jejich první sex mohl být i v mé povídce mnohem horším zážitkem... ale nakonec nebyl. Moje role jsou totiž myslím víc nejednoznačnější. U mě je Severus stejnou obětí jako Harry a úplně stejně jako Harryho ho takový sex děsí a prostě není schopen se chovat jako násilník. Toho Salazaretin Severus i přes vnitřní odpor schopen je a takové pojetí je nepochybně dramatičtější a pro mnohé čtenářky bezesporu přitažlivější (bez ohledu na kvalitu psaní, kterou si posuzovat netroufám, to Salazaretino je možná mnohem lepší) - ale v v tomto případě jde hlavně o určitý přístup k tématu a já si nemyslím, že Salazaretin je nutně lepší nebo pravdivější, jen někomu asi vyhovuje víc...

Ty píšeš, že "pretoze aj ked sa veci robia pre vecie dobro a s odporom pachatela su stale zle a ublizuju" - a to je asi dost podstatné. Tady je možná ten rozdíl - já totiž Severuse ani náhodou nevidím jako pachatele - a on jím v mé povídce není. Jestliže něco je, pak je stejnou obětí jako Harry - chápat jako pachatele automaticky toho pronikajícího je podle mého velmi omezené chápání - myslíš si snad, že nemůže dojít ke znásilnění muže ženou?

Ahoj Roci. Chci říct, že aspoň s posledně řečeným souhlasím na sto procent. Samozřejmě, že Severus není pachatel! Jen z té pozice, že je jeden nahoře a druhý dole, není jeden násilník a druhý znásilněný. - V zásadě asi souhlasím i s tím dříve řečeným ... ale tak trochu proto, že je tento námět ve snarry tak oblíbený, jsem měla chuť nádnést .. možná se ujistit, zda si jsou čtenáři vůbec "násilnosti" nebo "donucení" v onom aktu vědomi .. a vidíš, zdá se, že jsou. :) Můžeš mi teď oponovat, že jsem zvolila špatné slovo, protože jsi si dala právě práci vysvětlit, že o násilí nejde ... :)

Díky za zajímavou odpověď :-) Vidíš, napsala jsem sloupeček o komentářích a ono se nakonec více méně diskutovalo o něčem jiném - myslím, že je vidět, že jde o docela citlivé a kontroverzní téma, na kterém se asi z podstaty lidé neshodnou... Možná by bylo dobré to alespoň pro teď uzavřít konstatováním, že každý a každá máme hranici trošku jinde a že podobná témata prostě vyžadují jistou opatrnost nebo aspoň důrazné varování... ale nakonec, není na světě člověk ten, který by se zalíbil lidem všem :-)

Ještě jednou k tématu. :)

Mám potřebu se vymezit proti možnému dojmu, že se domnívám, že není vhodné napsat k povídce jiný než pochvalný komentář. Jen bych trvala na slušné, pokud možno neironické formě.
Myslím, že to si většina píšicích autorů zas ani nepřeje. Předpokládám, že většinou si přejí reakce, které by jim objasnili, zda to co dělají dělají dobře (ale raději pod povídku než na FF deník :) ). Akorát mám podezření, že ve výsledku komentáře obvykle obsahují něco úplně jiného než by si přáli autoři. :)

A musím se při té příležitosti podivit nad Lanevřinými zkušenostmi a mohu upřimně říct, že já být začínající autorka tak budu věnovat Lanevřiným poznámkám pozornost. Jak Lanevru sleduji, umí dát spoustu naprosto konkrétních a praktických rad, což je schopnost docela vzácná. A schopnost smysluplně autorvi poradit je velmi vzácná a nemusí se jen tak znovu naskytnout.

Ještě můžu dodat, že když nějakou výtku píšu, tak určitě nečekám, že kvůli mě dotyčný přepíše celou povdíku. Doufám maximálně v to, že si položí otázku , zda nemám pravdu a když dojde k názoru, že ano, tak se ještě sázím sebe zeptá, zda to tak, jak to napsal , chce? Pokud ano, tak není o čem mluvit. Ale pokud ne, možná příště napíše něco trochu jinak.

Jo a když mám tu příležitost, tak já bych si troufla vyzvednout práci takové Memorin, která má evidentně načteny tuny českých povídek, k čemuž já asi nikdy nenajdu čas ani chuť . To lepší z nich na FF deník přidává a zarytě si nevšímá, když se druhým nelíbí to, co jí ano. Nemusím mít nutně stejný vkus, ale její práce a jejího přehledu pro určitou část FF si vážím. Mám podezření, že nenajdu příležitost jí to říct. Tak aspoň zde. Ať to nevypadá, že mám potřebu jen kritizovat. :)

O tom samém jsem zrovna včera také přemýšlela. Zároveň mám v ní takoví ukazatel, že když se něco libí jí, tak mě se to tak na 90% líbit nebude. :-D Na tom samozřejmě nevidím nic špatného, jen to ukazuje, jak moc odlišné názory lidí můžou být.

Jo a k tomu, že by bylo prima vyhledávání podle více kritérií, pod to bych se podepsala, to bych vážně ráda. Já bych jich pár nadiktovala hned - fandom, teorie, fanart, fanvidea. :) Pro další by bylo nutné poctivější vyplňování dotazníků. Jenže neznám problémy provozovatele a vyhovět tomu požadavku, nemusí být snadné.

Ta druhá otázka , co si otevřela, je prostě druhá otázka a byla by myslím sama za dlouhou debatu. Já tvůj postoj znám z jincýh tvých článku a obecně, jako i v jiných případech si ho cením. Mám pocit, že za ním stojí púromyšlený posto a td. Jsem ale trochu blíž Lanevře než Corretě. Budu zaklínat tím setjným, jen můj názor, vška nevládnu větu, ale pokud jde o mě cenzura .. Ne! :)
Ne, že bych vůbec nesouhlasila s napsaným, ale zkušenost mi říká, že s jakkoli vymezenou cenzrou zmiznou nejn závadná díla, ale díla možná závadná, ale tkaé nejzajímavější, pohybují se na hraně - pro mě právě ty nejzajímavější, protože pokoušejí hranice toho, so si myslím, že jsem. Trierůn antikris byl nařčem z mysogynie a já si myslím, že to je film, který tématizuje mužský strach z žen, stejně jeho Manderlay podle mě není rasistické, ale je spéše o tom, jak mi lidé mámejistou stránku osobnosti, jíž otroctví vyhovuje. Vyhovuje nám nemít za sebe odpovědnost. (Já to mám taky. :) ) Francouzský film Buzíci obsahuje nikým neodsouzené znásilnění, postavy (iniciátoři i oběť jsou prostě příliš hloupí a bezrabní). Odsouzení mohou za ně provést jedině diváci. Tarantinovi Gauneři nebo Pulp fiction byly opětovně a docela oprávněně obviňováni z oslavy násilí a zločinu. Ikdyž ona je to spíš oslava béčkových filmů. Na debatu ... - Já bych kritiku nejspíš zkrátka nesnesla. / Tvému postoji myslím rozumím. A přesto přemýšlím jestli bychom se na konkrétních problematických dílech vždy shodli. :) Viz, třeba na Canmbiare mám trochu odlišný názor. Musím ještě dodat, že mě třeba připadá nemorální násilí, které je popsáno jako bezproblémové a přijatelné v tom smyslu, že autor podceňuje jeho důsůledky. A ještě si neodpustím: Když kdokoli napíše příběh nuceného svazku, podrobuje své postavy znásilnění mysli a vůle, pokud jim předepíše i nutný sex, předepiszuje jim i znásilnění těla. Přesto je tento stav často podceňován a líčen jako relativně ideilický. Mylsím, že čtenáři jsou si toho problému ale vědomi a že třba zaním stojí úspěch Mého pátku.

Sorry je to napsáno nečitelně a chaoticky. Už zkrátka nejsem sto ... :) Zkusím být příště lepší.

Díky za komentář :-) Tenhle příspěvek měl být spíš o komentářích, o druhé otázce ještě asi něco napíšu. Ale jen stručně shrnu - obecně rozhodně nejsem pro cenzuru, ta je vždy dvojsečná, na druhé straně má myslím smysl vznášet otázku, zda by mělo být možné zveřejňovat skutečně naprosto cokoliv. A už v článku jsem zmínila, že z mnoha důvodů sama oceňuji mnohá díla "na hraně" - považuji za takové třeba Ostré jako sluneční světlo. Tebou zmiňavané filmy většinou moc neznám, třeba Buzíky jsem viděla už docela dávno před x lety, takže si je teď netroufám hodnotit. Je jasné, že úlohou umění obecně bývá provokovat a šokovat, což je v pořádku, ale opět si můžeme klást otázku, zda je ve jménu umění vše - morální relativismus nemůže být podle mého názoru bezbřehý.
A ano, uvědomuji si, že píšu nucený svazek :-) Nicméně pořád zde vidím propastný rozdíl mezi tímto typem sexu a mezi chladnokrevným znásilněním. A bezesporu skvěle popsala možná psychická traumata autorka Pátku Enahma. Můj příběh je prostě trochu jiný a asi méně realistický, ale myslím, že to jak (relativně snadno) se s ním vyrovnávají Harry a Severus je v příběhu dostatečně zdůvodněno (viz dobrá vůle obou, rozhovor s poctivým úsilím o nový začátek, Severusova maximální ohleduplnost...). Konečně podobné sňatky a spojení bývávaly dříve poměrně běžné, ale navzdory podobným výchozím podmínkám se jejich následky a výsledky mohly velmi lišit, nehledě na to, že mnohé mohly skutečně vyústit ve šťastná nebo alespoň spokojená manželství...

Nu, nebylo to ode mně moc diplomatické, napsat něco takového autorce příběhu z nuceným svazkem. Nicméně nemělo to být samozřejmě osobní. :) - Já tím chtěla upozornit na to, že čtenáři často neoprávněně snáze snesou popsanou (smrt, znásilnění .. apod.) pokud text nevyznívá drasticky, což je je pro mě ale jistým způsobem zlehčování tématu. (Jako když občas ve válečncých velkofilmech padá jeden voják po druhém, ale jsou to samé no name postavy. Hlavně kdyuž hlavní hridna přežije. Válka pak může vypadat jako úžasné dobrodružství, kde tví známí nikde nezahynou. :) )
Já to mám obyvkle raději obráceně. Když popsat hnusné věci, tak hnusně. :) A já uznávám právo každého člověka na to, že ve své fantazii může být svobodný.
Nebude tvrdit, že to, že člověk o něčem čte ho někam neposouvá, že ho to nepřiměje přijmout věci jež přijmout nechtěl. Vlastně tohle pokoušení vlastních hranic a znovupromýšlení starých postojů mě na tom baví. No ve starém sporu svoboda versus bezpečí a pořádek - zkrátka já hlasuji pro první.
No ale neber mě moc vážně. Kdyby se mě ptali, jestli vydat Mein Kampf, tak já řeknu, ano. Sice si myslím , že to je literárně průměrný žlebt sebestředného diktátora, ale pro mě má zkrátka cenzura příliš negativních stránek. Neodlišuje -li se demokracie od jiného systému zřejmou větší mírou svobody, čím bych ji měla odlišit? Ano, to je nespravedlivě a zaujatě vyhraněná otázka.
Ovšem to že fanfiction nabizí velkou míru svobodu je jedna z věcí, jež na ní oceňuji.

A já slibuji, že už zmlknu .. diskutovat o tomhle se opravdu hodí až ke článku, který bude tím směrem zaměřen.

Myslím, že si zasloužíš své místo vysvětli, jak to myslíš. Důvody (do značné míry) sdílím a diskuzi podporuji. :)

Aha, taky bych mohla číst všechny příspěvky, že ano... Takže tady už si mi na otázku odpověděla.
Vidíš to, já bych vůbec povídku "Ostré jako sluneční světlo" neoznačila za povídku pohybující se na hraně čehokoliv. Připouštím ale že moje mantinely toho, co v povídce snesu, jsou tak vysoko, že jsem k nim zatím nedosáhla u žádné přečtené ani napsané povídky. Alespoň jsme nikdy nepocítila nějaké lupnutí v hrudi a hlas říkající mi, že tohle už v povídce nikdy nechci číst.
Tedy vlastně pocítila, ale netýkalo se to násilí nebo kontroverzních témat, nýbrž přesného opaku. :-D

Mám toho v hlavě vážně hodně a všechno to asi nedokážu smysluplně napsat. Za to se do předu omlouvám.

Asi bychom si mohli lebedit, jak je to špatně a jak by to mělo být. Ale nechi to dělat, poněvadž nakonec bych došla k jasnému názoru, že i já to občas dělám špatně. :) Narozdíl od Lanevry si myslím, že problém deníku není v jednotlivích, ale je systémový. Pokud je, nelze lidem předepsat odpovědné a smysluplné psaní. Stejně jako autorkám FF nejde předepsat literární kvalitu. :)

Na druhou stranu, já sama si nejspíš nepřeji zrušení FF deníku. To řešení, které si Rocio navrhla - ponechat jen komentáře a zrušit hodnocení - mě také napadlo. Ovšem z jedné strany by to zrušilo ten pělný efekt FF deníku, kdy si člověk vybírá už více načtené a lépe hodnocené povídky, aby se nemusel probírat vším ... což je přiznejme si ... těžké. Fanfiction je tolik, ale tolik ... tolik.. moc.:) Internet je skvělá, kdyzž dává šanci všem a zároveň má mechanismy, jak se dobírat k tomu lepšímu. Pro začátečníka je to tak těžké, přioznávám, ale dřív to měl mnohem těžší. neměl ty možnosti. :)
A já se přiznávám, že se nedokážu jako Jess řídit jen sama sebou. Ani ve fanfiction, ani v ničem jiném v životě. Bráno absolutně, ani nevím jestli chci. Smýšlení druhých je pro mě vždy jistým sítem smysluplnosti či nesmysluplnosti vlastních myšlenek. (Ano, má to i negativní stránku. Servilnost a konzervativismus)

Jen Komentování nebo (i) jen Hodnocení má ale i další stránku. Abych se zastala třeba Mrmly (. Ne, neznám ji a její motivace. Dohaduji se.). Mám jisté podezření, že lidé, kteří nepřidávají na FF deník žádné komentáře, tak činí právě se snahou nikoho se nedotknout a s vědomím, že právě slova mohou být nejvíce zraňující. Ale přiznávám, že i já dávám přednost tomu, když někdo své soudy zdůvodní. Abych pravdu řekla, když se mi podařilo s kýmkoli z fandomu mluvit, zdálo se mi, že skoro každý se ji tohoto problému nějakým způsobem vědom a každý má svůj způsob, jak se s ním a svým svědomím vyrovnat. V podstatě nikdo nechce ubližovat. Většinou si jen v dané chvíli neumí představit dopad svých slov. Tedy já myslím, že zrušení hodnocení by bylo řešením jen částečným, protože i slova zraňují. :)

Mně osobně zas nejvíc vadí popisky, která se k hodnotícím číslům přiřazují a z nichž většina má negativní nádech, což je problém. Přeciž mohu dát něočemu dvojku a trojku a pořád si myslet, že to bylo v nečem pěkné a zajímavé. A ne že je to "takový průměr" , "přečteno, ale .." skoro se to číst nedalo, nebo co?

Přiznávám, že nemám řešení žádné. Buď budem s Deníkem a smíříme se s jeho negativními dopady a nebo budem bez něj a jeho pozitivních přínosů. A já si přát jeho zrušení vážně nedokážu.

Pro mě je to vážně dilema.

Na tom že člověk nemůže odpovídat na komentáře jsem také ztroskotala a jako autor toho lituji. Na druhou stranu s nadhledem si uvědomuji, že v takovém případě by byl na FFDeníku maglajz. Autoři a komentující by se do sebe pouštěli, nejspíš i velice nevybíravě, a účel prostého hodnocení a doporučení povídky by byl naprosto v háji.
Já říkám že je to v jednotlivcích také proto, že někteří nenapíší záporný komentář k autorovi na blog právě proto, že tam by se mohl bránit. Na druhou stranu ale i, díky vlastním zkušenostem, chápu proč to dělají. Napsat totiž negativní komentář začínající autorce je v 90 případech ze sta jenom plané plýtvání slov nebo výzva k tomu, abys byla ukamenována. Tebe konkrétně by taková začínající autorka setřela s tím, že neumíš sama řádně psát (jo, jo, tvoje příspěvky jsou často jeden velký překlep. :-D) a mě, že neumím gramatiku. Tak a můžeme se jít s konstruktivní kritikou vycpat.
Jestli jde o to hodnocení, tak to by se dalo probrat s Madragorou s tím, že ty dodatky se lidem nelíbí. Já bych myslím brala hodnocení jako známkování ve škole, kde konec konců trojka není špatná známka. A připouštím že i já jsem se často nad těma větama tam zarazila.

Nemyslela jsem trojku - ale spíš dvojky a nižší :-)
A díky za komentáře, Lanevro :-)

Také si nepřeji zrušení FF deníku, má nesporně spoustu kladů :-)

Odsuzovat deník jakožto takoví není myslím správné. To že si někteří komentující uzurpují právo profesionálních literárních kritiků není problém FFD, to je problém jejich vlastní a jejich svědomí.
Každopádně chápu že můj názor na celou věc je asi zcela mimo všechno, jelikož já nemám žádné zábrany co se týče témat. Nemám ráda romantiku, to připouštím, ale dokud Severus nenosí květiny, nezpívá serenády a nekrmí milovaného člověka bonbony, tak i tu romantiku skousnu a docela často se to ani neodrazí na mém hodnocení, zejména pokud jsem na ni předem upozorněna.
To je právě ten problém, že lidé nejspíš nečtou hlavičky a když je čtou, tak je neberou vážně. Můžete tam tisíckrát upozornit na znásilnění a stejně se vám v komentáři nebo na FFD objeví, že dotyčný nemá rád znásilnění a že to bylo brutální a proto se mu ta povídky nelíbí. Tak do pytle proč to četl?
Souhlasím s tím, že povídky nemusí mít žádný vznešený smysl. Viz dokonalí příklad u povídky "Ostýchavá žádost". Marně jsem se tam snažila vysvětlit, že smyslem té povídky je právě to, že žádný smysl nemá. Je to vata v denní činnosti, to je vše a nic víc se v ní hledat nemá. Stejně tak jako autorky stále dokola opakuje, že jsem snad ani nepsala žádnou povídku, kdy bych prvoplánovitě do ní cosi vkládala. U mnohých povídek je proces psaní prostě takoví, že mě to napadne, sednu, napíšu, nechám opravit, zveřejním. Jindy si zase řeknu "Jéje já bych si chtěla někdy tohle vyzkoušet napsat" a tak si to napíšu.
Ale co se týče tématu co si tu nakousla ohledně samotných povídek, musím s tebou Rocio, nesouhlasit v tom, že by se nacista nedal napsat jako kladný hrdina. To si to jen nikdo netroufl. Já dělám rozdíl v tom z jakého pohledu je povídka psaná.
Například situace kdy je Harry zajat, mučen a znásilňován Smrtijedy. Pro něj je to bezesporu utrpení, když budu psát z jeho pohledu, tak to tak i popíšu. Budu-li psát například z pohledu Severuse, co je v místnosti přítomen, neschvaluje to, neúčastní se ale ani Pottera nezachrání, tak to nejspíš popíšu jako znechucení možná strach o chlapcův život a zdraví, pokud by na něm v tu chvíli Snapeovi záleželo. Budu-li to popisovat z pohledu Voldemorta, tak to popíšu klidně s nadhledem a humorem, protože pro něj je to příjemné zpestření sobotního odpoledne. To je mimo jiné jeden z mých projektů, který bych chtěla vypracovat. Popsat nějakou scénu, nejlépe kontroverzní, z několika pohledů. Třeba právě to znásilnění by bylo skvělé.
Coretta: "...ale prostě si myslím, že tento typ příběhů svět J.K.R. ničí a vůbec by to tu nemělo být." Hihi! :-D :-D To si mě zrovna pobavila vzhledem k tomu o napsání jaké povídky uvažuji. Asi ji fakt napíši a pak ti ji věnuji... ne, tak zlá bych nebyla. ;-) Musím ale říct, že jsem si utvrdila v názoru, že má poslední povídka asi nebyla dost tvrdý kalibr. Takhle kolem svátků jsem dostala nutkavou potřebu znechucovat seriozní čtenáře, ač vím, že za to tvrdě zaplatím. :-D

Jak to, že kladný nacista není? A co takový Schindler, ten mi přišel hodně kladný. :)

Tohle téma bych ani nezačínala...

:D. Souhlasím.

Však já nepopírám, že se dá napsat dobrá povídka o mučení/znásilnění z Voldemortova pohledu - ovšem pozor, taková povídka vůbec nemusí zatemňovat podstatu mučení/znásilnění, o což mi jde. A jistě jde napsat parodie nebo něco podobného s nacistou jako kladným hrdinou, ale kdyby někdo napsal vážně míněný román o tom, že to Hitler myslel dobře a že ty plynové komory byly vlastně skvělý nápad, byl by nepochybně obviněn z podpory nacismu/rasismu atd. a v tom případě (pokud by nebyl duševně chorý) by to dle mého názoru bylo zcela oprávněné, už jen z minimální úcty k miliónům obětem. Ve FF většinou ovšem nejde o tak drastické věci (už vzhledem k fikčnímu světu), ale přesto mnohé povídky prozrazují přinejmenším nevkus a necitlivost.
Za takové, jak už jsem uvedla, považuji zejména s ohledem na podstatu znásilnění a na mnohé jeho oběti např. vážně míněné povídky určitého typu (např. Lucius zatouží po nevinném Harrym a opakovaně ho znásilňuje tak dlouho, až se mu to začne líbit, odpustí Luciusovi a žijí spolu šťastně až do smrti).
Není pravda, že literatura nemá na člověka žádný vliv, osobně mě nesporně ovlivnilo mnohé, co jsem četla. A jsem přesvěčená, že pokud by méně empatický a zkušený čtenář přečetl více takových povídek, může ho to svým způsobem nebo alespoň podvědomě ovlivnit - např. směrem k jistému zlehčování a bagatelizování závažného zločinu znásilnění.

Já tvůj pohled chápu, to neříkám. Věřím že existuje mnoho lidé, kterých se téma znásilnění nebo jakéhokoliv bezpráví, hluboce emočně dotýká a může jim připadat, že to lidé ve svých povídkách zlehčují. Možná tomu tak i je a nebo to možná ti autoři nepociťuji tak silně nebo stejným způsobem.
Když se autor rozhodne napsat povídku se znásilněním, mučením, týráním atd. tak tak činí z toho důvodu, že ho to nějakým způsobem vzrušuje. Někoho sexuálně někoho emočně vzrušuje jen ten pocit moci. Týká se to zejména popisných povídek, kde je jasně vidět že se autor vyžívá v přímém a jasném popisu toho, co se děje. Řeknu to takto natvrdo, ač tuším, že se to nebudu lidem líbit.
Pak vidím druhou kategorii povídek, kam autor vplete znásilnění z toho důvodu, že chce navodit melancholickou a bolestivou náladu v povídce. Někdy proto, že to považuje za dobrý prostředek jindy proto, že to tak opravdu cítí.
Racionálně chápu že první spodobnění se člověku, který spisovatelovi choutky nesdílí, může zdát jako kdyby to téma autor nebo čtenář co takové povídky vyhledává, neprožíval. Prožívá je, jen jinak. Jestliže jeho potřeby nepřekročí hranici obrazovky nebo dveře ložnice ve které se vše děje dobrovolně a s plným nadšení obou stran, pak nevidím důvod, proč ho za to trestat jakýmkoliv způsobem.
Nemyslím si že jsem řekla že nemá literatura na člověka vliv, pokud to z něčeho tak vyznělo, tak se omlouvám a uvádím na pravou míru. Samozřejmě má na člověka nějaký vliv. Na druhou stranu však je dnes svoboda a člověk doufá v to že jsou lidé rozumní, a proto i já doufám že si spíše čtenář najde povídky, které jsou mu blízko zaměřením než aby se nutil do povídek co se mu nelíbí a nechával se jimi ovlivňovat. Když se někdo zas a znovu vrací k povídkám s násilím třeba jen proto, aby k nim připojil negativní hodnocení, tak by se myslím měl zamyslet, proč tak činí. Jestliže si přečte povídku s násilím neúmyslně, například proto, že není zavčas varován, pak jeho nevoli chápu. Když ale opakovaně, i přes jasná varování, čte a negativně komentuje povídky s násilí, tak je v tom buď potlačovaná touha takové povídky číst nebo jeho úmysl napadat autory a pravidelné čtenáře takových povídek.
Neberu ti ani názor, že by mohl někdo s povídek typu jako si tu dala příklad, získat dojem, že znásilnění není špatná. Já osobně takové povídky čtu ráda, úmyslně je vyhledávám a také je v menší míře píšu, ale rozeznávám hranici mezi fantasií a realitou. To že existují lidé, co už tu hranici nerozeznají, je samozřejmě pravda, ale je jich tak moc, aby to byl důvod ty témata v povídkách zakazovat? Já myslím že jich tolik není, možná je to ale má přetrvávající důvěra v inteligenci čtenáře.
Když už jsme u toho, tak ty sama píšeš povídku s vynuceným sňatkem. Pokud se zamyslím nad vztahem Severus/Harry v tvé povídce (potažmo v jiných povídkách tohoto typu) z právního hlediska, tak to co se mezi nimi dělo na počátku by se dalo klasifikovat jako znásilnění. Tak by mě zajímalo, jestli to tak vidíš i ty nebo ne?
Abych předešla tvému případnému dojmu že tě nějak odsuzuji, tak se rovnou vyjádřím k vlastní povídce na toto téma. Racionálně považuji Harryho chování v mé povídce za špatné, protiprávní a znásilnění se tam i dopustí, přičemž fakt že je to špatné nijak nepopírám. Na druhou stranu je tam Lucius vyrůstající v prostředí podobném prostředí ve středověku, kdy to co je dnes považováno za znásilnění dřív za znásilnění považováno nebylo a proto on svou povinnost mít s Potterem sex jako bezpráví na své osobě nechápe a nechápou ho tak ani některé ostatní postavy vychované ve stejném prostředí jako Lucius.

Jinak doufám že to mé žvatlání nebereš nějak negativně. Já prostě jen debatuji, protože to dělám ráda a žádný s tvých názorů nijak neodsuzuji ani ti ho neberu. Jestli mě s tím chceš poslat k šípku, tak to udělej, já se prostě někdy moc zaberu do tématu co mě zajímá. :-)

Ten nucený svazek jsme Rocie už předhodili obě dvě. Mám skoro pocit, že je nefér ji tím tolik trápit. :) Každopádně její rakce už je výše. :)
Jinak, já souhlsím skoro se vším, co jsi napsala. S tím, že já mám ráda, když autor k jakémukoli tématu dodá nějaké hodnověrné následky nebo aspoň vysvětlení, proč na ně nedošlo. To ale patí spíše z literárního hlediska.
Pokud má jít jen o čistou fantazii, tak ok, chápu, že i ta má právo na existenci ... ale asi za to hold budu snižovat hodnocení. Když ne FF deníku aspoň ve své hlavě. :) Občas mě ale něco přesvědčí jiným svými hodnotami, že na tyto výhrady zapomenu. :)
Nicméně bych Rocie neupírala právo aspoň namorální odsouzení propagace toho, co je neslučitelné s jejím morálním přesvědčením. Dělám tak s vědomím toho, že pro někoho je to i pouhá homosexulita a nabíhám si tak na paradox. :) Ale vzdát se práva nesouhlasit a ohradit se zcela nelze. :)

Samozřejmě, já jí ho taky neberu. Vlastně, já často debatuji s lidmi se kterými mám vlastně stejný názor, ale do opozice se postavím čistě jen ze zvyku, protože debatu považuji za mentální cvičení. Dost dobře není mentálním cvičením vzájemně se utvrzovat v názorech. Tím je právě vymýšlení a vznášení argumentů. :-)

Vzhledem ke svému momentálnímu stavu (ošklivé nachlazení) nemám sílu k příliš obsáhlým odpovědím, ale důrazně se chci ohradit proti tomu, že by se v mé povídce jednalo o znásilnění. Právě proto, že znásilnění považuji za závažný zločin, myslím si, že je třeba být opatrný v tom, co za něj považuji. A situace v mé povídce je možná nešťastná a určitým způsobem traumatizující, ale nejde o znásilnění. K sexu dochází v okamžiku, kdy A) Harry si uvědomuje, že Severus je stejně neochotným účastníkem, že ho chce v první řadě zachránit, že mu nechce ublížit, B) Severus nechce Harrymu ublížit, ponížit ho atd., jeho pohnutky nemají nic společného s pohnutkami násilníka. Uznávám, že hranice mezi znásilněním a rezignovaným souhlasem k sexu může být někdy bohužel tenká, ale to neznamená, že lze označit všechen ne úplně s nadšením prováděný sex za znásilnění. Klíčový je nakonec souhlas obou dotyčných a Harry i Severus v mém případě ten souhlas nakonec dávají. Dalo by se říci, že nemají na výběr (i když to není úplně pravda), nicméně pravdou je i to, že v některých a zdaleka nejen sexuálních situacích volíme jen z menšího a většího zla. V tomto případě je možné se dívat na sex jako na něco, co prostě zachrání život, i když to nemusí být příjemné - a když zůstanu u této analogie, tak i lékařský zákrok může být v zásadě nedobrovolný (nechceme ho podstoupit, ale racionálně si uvědomujeme, že nám nic jiného nezbývá) a traumatický, ale přesto stěží označíme lékaře za násilníka.

No , napadá mě, že existují i lidé, kteří by lékaře možná za násilníka označili. Třeba ti, kteří nesouhlasí s krevními transfuzemi a lékaři je přinutí je podstoupit, protože chránit život je pro ně na prvním místě. OK: Jak říkala Lanevra, myšlenkové cvičení ...

V zásadě souhlasím, ale mě u takové povídky, jakou si popsala, napadne, že je to především nesmysl. :) Tedy nelíbí se mi to literárně. Jstě to , co píšeš je pavda. Text nás naučí příjímat věci, které jsme dříve nepříjimali, ale .. ten zradvý rozum , hold. Já na něj chci také sázet.

Z jiného hlediska: je myslím docela doložené, že představa znásilnění je relativně častá u mnohých žen a považují jí jako erotikcy vzrušující. Pokud vím, jsou tyio představy tak časté, že samo sebe vidí v pozici oběti, ale někdo to může mít i jinak. :) A teď jsme o svobody erotické fantazie. Májí svou fantazii zrušit, cenzurovat .. nesmí se s ní svěřit?
Já tyto povídky chápu jako bdělé snění zapsané do slov slov a proto je neodsuzuji. Ale doznvám, že jsem přinejmenším ráda, když si někdo dokáže uvědomovat ten rozdíl - mezi fantazií a příběhem popsaným "seriózně" :)
A sakra už mlčím, vážně jsem se do toho nechtěla tolik zaplést a tolik se přít. :)

Když už jsi mě zmiňovala, budu se muset vyjádřit... :-) Nečekej nějaký zázračný rozbor hlubokých myšlenek, na to (a na tebe :-) ) nemám :-)
Asi jsem se ve svém příspěvku vyjádřila moc tvrdě nebo přímočaře.. Každopádně to tady vyvolalo zmínku o cenzuře, k tomu souhlasím se všemi, co jsou pro ne, většina mých oblíbených děl by šla asi do kytiček a to by mě mrzelo :-)
Provokuješ mě s návrhem, že mi věnuješ svou vlastní povídku... Budu muset mrknout na něco od tebe, už je to doba, co jsem tvé povídky četla a tak nevím, kde přesně se pohybuješ.. (Zmiňovali tu Malfoye a já jsem spíš na Snapea, klasická nudná fanynka) Ale podle toho, co jsi psala, mohla by ta povídka být zajímavá. Popravdě, já mám kontroverzní témata také ráda, do určité míry, jak je asi vidět. Naprosto chápu, že v tebou popsané situaci bude mít asi každý člověk jiný pohled na věc. Dokud povídka nebude končit šťastným Harrym a Voldemortem (případně jedním ze Smrtijedů, kteří se za účelem pobavení účastnili mučení) vrkajícími spolu jako hrdličky, popřípadě Harrym zbožně vzhlížejícím na Voldemorta zpod jeho nohou, a povídka bude mít alespoň nějakou kvalitu, bude v ní něco například dějového, co budu moct ocenit atd., zřejmě si ji přečtu ráda. Pokud v ní bude ještě něco jiného než ztvárnění pohledu různých lidí na stejnou věc, zřejmě se k ní i vrátím. Pokud ne, prostě si ji asi nepřečtu, nedočtu nebo neokomentuju (pokud mě nezvedne ze židle, ale to bys musela být vážně záměrně nechutná - na má měřítka :-D) a to tě asi bolet nebude, proč by mělo. Jenom prosím, jestli mi ji opravdu napíšeš, můžeš mi ji dát před zveřejněním přečíst? :-D
Co se týče ostatních věcí, na rozdíl od Bellandy si myslím, že náš mozek se dá oblbnout hrozně snadno, takže myšlenka, že já budu ta šťastná a díla, která čtu, na mě nebudou mít větší vliv, mě nijak neuklidňuje (ale, vím, sama si vybírám, co čtu). Taky souhlasím s Lanevrou v tom, že nám většinou nevadí taková ta skrytá nemorálnost (vraždění ve filmech, když nejde o hlavní postavy, a povídky, kterým tady říkáte "na hraně", protože mají odůvodněné motivy a happy end). A svatouškovsky se rozčilujeme, když jsou věci popsány realisticky a morbidně. Takhle lidé budou reagovat asi vždycky. Já sama nechci, aby se mi hranice posouvaly někam do nekonečna, ale zároveň jsem zvědavá a tahle témata mě prostě baví. Mezi povídky, které jsou na mě moc, patří u čtenářů populární Trilogie od StarrCrossed překládaná Adelaine. Uznávám, že napsaná je skěle a je v tom hodně talentu. Ale prostě se nedokážu srovnat s tím, jak Brumbál se Snapeem Harryho využívají, bez výčitek znásilňují jeho mysl a Snape si ho naprosto neváží, užívá si jeho mučení atd. a jak jsem nahlédla v originálu do konce, Harry svého věznitele bude hledat, protože se do něj samozřejmě zamiloval. Případně u povídky Blackův dědic je na mě moc scéna, kdy Voldemort vyplení zajaté ženě mysl, tak že se z toho prostě zcvokne, vše je nádherně realisticky popsáno, v podstatě to má Harryho pobouřit, což se také stane, ale přesto mu to Harry zřejmě odpustí a nadále k němu cítí přitažlivost.
Docela mě mrzí, že jsem se nakonec dostala k takhle konkrétnímu vyjádření, protože to zřejmě zase vyvolá negativní reakce, a já nechci nikoho urážet. Tady jde prostě o to, kdo má kde strop, jenže... Vím, že ty tyhle povídky vyhledáváš a líbí se ti (Lanevra :-)), já se s nimi srovnat nedokážu, a jedinou možností je prostě je nečíst. Jsem moc ráda za vyjádření Rocii, musím s tebou souhlasit asi ve všem :-)
PS: Lanevro, nebuď na mě v odpovědi moc tvrdá, nebo si odradíš komentátora a oponenta, co to nemyslí zle, a taky jen rád přemýšlí nad argumenty :-)

Coretto, díky moc za odpověď. Mám stejně jako ty problém s povídkami, které jsi popsala výše - jednoduše si myslím, že existují neomluvitelné zločiny, které jsou prostě špatné a tečka. Existují určité typy parodických a jednoznačně fantazijních nebo erotických povídkách, které se neberou vážně a v nichž lze podobné věci zkousnout. Já jsem ale měla na mysli spíš vážně míněné povídky typu, kde například Harry, jak uvádíš, odpustí Voldemortovi všechno od vraždy rodičů přes vlastní znásilnění až k mučení kamarádů. Ano, může být nějak zmanipulovaný, zničený mučením atd., ale pak by si měl problematičnost takového konceptu uvědomit a zdůraznit aspoň autor - a ti nejlepší autoři a autorky podobných příběhů to také dělají. Když si vezmu třeba takové Naruby od Amanuensis, tak si tam, pokud je to váš šálek čaje, "užijete" spoustu znásilnění a násilí vůbec, ale nepřichází v úvahu, že by se Harry zamiloval do Malfoyových, kteří se v podobných věcech zjevně a sadisticky vyžívají...

FF deník jsem dříve používala hojně, sama jsem tam pár svých oblíbených povídek uveřejnila. Komentující mám již dobře rozdělené. Když se povídka nelíbí té a té, pak mě se určitě líbit bude. Zpočátku jsem se rozčilovala nad některými nechutně urážlivými komentáři, teď už je prostě nečtu. Vím, kterým se mám vyhnout.
Osobně hodnotím a komentuji jen povídky, které se mi líbí. Ty, co se mi nelíbí, nekomentuji, ani nehodnotím. Pokud upustím někde nějakou kritiku, pak proto, že v autorce/autorovi vidím určitý potenciál a pokouším se pomoci. Vnímám to spíš jako rady, než jako kritiku. A nechávám je pod povídkou, nikoli na FF deníku.
Plně souhlasím s tebou. Znám dokonce i několik mladých začínajících povídkářek, které kritika od psaní odradila a sekly s tím. Což pokládám za velkou škodu. Některým komentujícím bych zakázala na FF deník přístup. Jsou zlé, kruté a vyžívají se v ponižování těch, kteří dokázali něco stvořit, aniž by se samy zmohly na něco víc než pár překladů. Asi si tak kompenzují vlastní neschopnost tvořivosti. Nebudu nikoho jmenovat. Jistě je znáte, nebo poznáte.

Aspoň bych řekla, že považuji překladatelství také za tvorbu. Myslím, že v tom, zdfa někdo píše nebo jen překládá, to není. Já to vidím jako záležitost povahy. :) Ale ano, uznávám, že pozice kritika je jednoduchá. když jeden sám nic nenapsal a nemůžete mu říct: "Vždyť ty nejsi o nic lepší. :) Já bych mohla sloužit jako ukázkový příklad, co si budem povídat. :) Každopádně něco mi připadá dobré nebo šopatné nezávisle na tom, jak dobře to umím já. Jen je člověk obvykle ohleduplnější, když ví, jak cizí slova mohou bolet. / Pokud ale mluvíme ale o té stejné sobě, myslím, že kdyby tvořila, ona by své dílo vásnivě. Buď by pro ni bylo lepší než všechno jiné nebo raději nebude psát. Myslím, že taková hold je. :)

Díky za komentář, Májo :-)

Škoda, že tady nemůžu jenom zaškrtnout "to se mi líbí" :-D Ne, pardon, tohle beru zpět :-D
Nemůžu jinak než souhlasit asi skoro se vším. K Fanu jsem přičichla asi před rokem, FF Deník mi chvilku sloužil jako místo, kam chodit pro povídky, ale to bylo v době, kdy jsem snad ještě nekomentovala. Povídky tam přibývají relativně pomalu, teď mám jiné zdroje, a když není kam sáhnout, díky HP se mi zlepšila slovní zásoba v AJ, takže už můžu koukat i tam. Kvůli možnosti komentovat jsem se zaregistrovala i na Deník, ale vážně tam moc času netrávím... A obecně ke komentování... Můžu říct, že stejně jako autoři se vyvíjejí i komentující (alespoň někteří). Už od začátků své komentátorské kariéry se snažím být v hodnocení co nejvíc pozitivní a všude napsat alespoň něco dobrého. Také nehodnotím všechno, ale jen to, co mi přišlo nejzajímavější nebo k čemu mám co říct. Bohužel je pro nás asi jednodušší vymýšlet kritiku a to se snažím potlačovat. Někdy to jde ztuha :-D Ale čím déle čtu, tím jednodušší je v klidu se po dočtení zamyslet, když chci komentovat, čímž se právě redukují reakce vzniklé v afektu, jak píšete někde dřív. Osobně komentáře typu "fůj, hrůza", ale také "skvělííííí, super Sevííík, další kapču prosím" nesnáším, ale přijde mi, že je to někdy pouze otázka IQ, čímž se zraněný autor může utěšovat :-) Párkrát (ne tak často) jsem narazila na povídku, o které jsem si řekla - tohle je vážně brak, autor se měl chvilku zamyslet, než to zveřejnil - nevím, jestli je v tom moje netolerance (a netolerantní občas určitě jsem), ale dávám si pozor, abych podobné dílo nekomentovala, případně jsem jemně upozornila na nelogičnosti a našla něco, co můžu pochválit. Pak je tu také pár povídek, ze kterých se mi zvedá žaludek, s detailními popisy fyzického a psychického mučení a znásilňování mysli, přičemž je agresor vnímán jako pozitivní případně obdivuhodná postava. Vím, že u nich bývá varování, nikdo mě nenutí je číst atd., ale prostě si myslím, že tento typ příběhů svět J.K.R. ničí a vůbec by to tu nemělo být. Asi jsme zase u té tolerance, no, tohle je jen můj názor. K vulgárním nebo ubližujícím komentům se nesnižuji ani tady. Každopádně si dovedu představit, kolik práce za každým příběhem stojí a podle toho se k nim chovám, jsem velmi vděčná všem kteří se tu pokoušejí něco kvalitního vytvořit.

Díky za komentář, Coretto! Asi by mělo být víc komentujících jako ty :-) V mnohém s tebou souhlasím, také se mi z některých povídek zvedá žaludek, ale nejde ani tak o samotné detailní popisy fyzického a psychického mučení atd. (ty můžou být odůvodněné, také máme každý jinak nastavenou hranici), ale právě o to, že je agresor vnímán jako pozitivní či obdivuhodná postava.

Já osobně na FF Deník nechodím a vím proč. Když se chci dozvědět něco o nějakém dílku ff tak si přečtu komenatáře pod tím, popřípadě hlavičku, ale stejně se radši řídím sama sebou a čtu co mě zaujme začátkem. Je totiž strašně jednoduché hodnotit něco co vytvořil někdo další a né já sama. Přijde mi strašně "milé" jak někteří hrozně moc zkritizují něco, co vlastně je svým způsobem i hezké, ale jim se to nelíbí. Jsou i normální knížky, které mi doporučí kámoška a já mám problém se dočíst do poloviny :) Komentáře vždy píšu dle toho jak moc mne zaujalo to co čtu. Když se mi to nelíbí obvykle ani nekomentuju, protože se vždy může najít někdo komu se to líbí a zase úplný amatér se vždy může zlepšit, ale ne když s tím skončí ;) Myslím, že hodně lidí má pocit, že kritika, která není vidět nebolí, bohužel bolí o to víc.. Je to jako pomlouvání a je to o to horší, protože se člověk nemůže efektvině bránit.. Celkem vzato s vámi oběma souhlasím a osobně doufám, že většina autorů(jak přběhu, tak oněch kometářů) se zamyslí k čemu ten FF Deník byl nejspíše zamýšlen, já to totiž beru tak že měl objetkivně hodnotit a né hrotit ;) Jess

Děkuji za komentář, Jess :-)