Sherlock a Johnlock

Rocia Mixan

Proč budu naštvaná a zklamaná, když Sherlock nebude Johnlock

V první řadě proto, že v celém seriálu Sherlock (BBC) lze najít náznaky možné romantické přitažlivosti mezi oběma hlavními postavami, tj. mezi detektivem Sherlockem Holmesem a doktorem Johnem Watsonem. Je tady spousta věcí, které si lze vyložit i jinak (byť někdy s přimhouřenýma očima), ale i tak zůstávají detaily nebo momenty, které jsou pouhým přátelstvím obtížně vysvětlitelné… Například to, že si Sherlock do obrázku vitruviánského muže (kresba Leonarda da Vinciho zpodobňující ideální proporce lidského těla) nalepí Johnovu hlavu. Vy snad znáte nějakého heterosexuálního třicátníka, který by si z fotky vystřihl hlavu svého kamaráda a jen tak pro sebe si ji nalepil do takového obrázku? Pak jsou tu takové věci, že lidé, kteří Sherlocka už nějaký čas znají (Angelo, paní Hudsonová…), předpokládají, že by mohl být gay nebo přinejmenším být přitahován k mužům. Ale tohle není předmětem mého článku, podobně zajímavá fakta lze najít třeba zde.

Jde mi o argument, který se používá dost často a je zdánlivě logický a pochopitelný – proč by Sherlock a John nemohli být jen opravdu dobří a blízcí přátelé? Takoví přátelé, kteří jsou jeden druhému skutečně oddaní bez romantické nebo sexuální přitažlivosti? Je snad láska nebo milostný cit tím jediným skutečně obdivuhodným nebo nejvyšším typem citu k druhé osobě? Odpovídám na to, že ne, není. Zpodobnit sílu přátelství (mezi dvěma lidmi jakéhokoliv pohlaví) nekomplikovaného milostnou zápletkou je bezesporu úžasné a skvělé. Problém je ten, že to už jsme četli a viděli stokrát a tisíckrát.

Už Epos o Gilgamešovi, nejstarší dílo světové literatury, zachycuje silné přátelství dvou mužů, které je nejvyšší hodnotou jejich života. A pak jsou tady třeba David a Jonathan, Achilles a Patroklos nebo Alexandr a Héfaistion. Hamlet a Horacio. Tři (čtyři) mušketýři. Huckleberry Finn a Tom Sawyer. Basil, Dorian a lord Henry. Sherlock Holmes a John Watson. Frodo a Sam. Nick Carraway a Gatsby. Remus a Sirius. A spousta dalších. Někteří reálně žili, jiní jsou jen mýty nebo literární postavy. Ale ať už je intenzita jejich přátelství jakákoliv, nikdy nepřekračuje hranice směrem k mileneckému vztahu. Rozhodně ne oficiálně. Příběh Achilla a Patrokla nebo Alexandra a Héfaistiona jsou příběhy přátelství natolik blízkého, že budí odjakživa dohady a někdy se jejich milenecký vztah považuje přímo za fakt, ale podstatné je, že není zcela nepochybně doložen, ani literárně (Achilles a Patroklos) ani historickými prameny (Alexandr a Héfaistion). V Čechách máme foglarovky nebo Amise a Amila. V tom druhém případě jde o vykreslení přátelství tak silného, že jeden z mužů je ochoten pro přítele obětovat život svých dětí. Společně si slibují věčné přátelství v obřadu, který velmi připomíná manželství. Ale je to pořád pouze přátelství, bez ohledu na to, že v reálném životě asi málokdy (pokud vůbec) potkáte muže, kteří by pociťovali ke svému mužskému příteli takové pouze přátelské pouto. Nebo takové, kteří by pro čistě heterosexuálního kamaráda byli ochotni obětovat život (jako Sherlock a John).

Podobně i v televizi nebo filmech najdeme nesčetné příklady parťáků a kamarádských dvojic, jejichž seznam by byl v podstatě nekonečný. Jenže až donedávna vůbec nepřipadalo v úvahu, že vztah dvou mužů (nebo dvou žen) na televizní obrazovce by mohl být něčím víc než (sebevíc důvěrným) kamarádstvím. Stejně jako nepřipadalo v úvahu vylíčit milostný vztah dvou mužů v literatuře, přestože někteří autoři výše uvedených postav byli nepochybně nebo pravděpodobně neheterosexuální a dnes by svůj příběh patrně napsali jinak.

Také případ Sherlocka Holmese a Johna Watsona patří k těm, který čtenáře od svého napsání fascinoval mimo jiné díky jejich pozoruhodnému vztahu a existují dokonce pokusy vylíčit minimálně Sherlocka jako gaye (film Soukromý život Sherlocka Holmese), ale opět až donedávna to společenské nastavení v podstatě neumožňovalo. Ačkoliv v posledních cca dvaceti letech v televizi velmi výrazně přibývá LGBT postav, stále tady není skutečně populární nebo ikonický seriál, kde by středem příběhu byla romance dvou mužů, pokud tedy nejde o queerbaiting, který osobně považuji za velmi negativní jev a velmi doufám, že k němu nebudu muset přiřadit i Sherlocka.

Na rovinu přiznávám, že po právě odvysílané druhé epizodě čtvrté řady už moje pesimistická dušička v Johnlock moc nevěří, i když naděje umírá poslední. Nejde mi (jen) o to, že by Johnlock byl splněním mých fanynkovských představ a že Ben s Martinem by spolu byli vážně sexy. Myslím si, že by šlo skutečně o svým způsobem revoluční počin a o zásadní narušení běžných heteronormativních očekávání diváků a divaček. Domnívám se, že by to byl také v podstatě logický vývoj seriálu a především silný milostný příběh, který by znamenal změnu a který by se zapsal do televizní historie.