Manželství odsouzené ke zkáze - Kapitola 43

Překlad povídky Union of Doom od Steppenwoelfin. Přeloženo se svolením autorky.

-)-)-)

Kapitola 43

Brumbál hleděl dolů na Harryho.

„Přišel jsem pozdě," zašeptal. Ředitelův dlouhý plnovous byl ožehnutý a strnule svíral svou pravou ruku. Vypadal starý, unavený a přes Voldemortovu smrt ani trochu vítězoslavně. Modré oči letmo pohlédly na Voldemortovo mrtvé tělo a pak se vrátily k Harrymu.

Severus nechtěl Harryho pustit. Políbil Harryho na ještě teplé čelo. Cítil, jak mu tělem projel další rychlý otřes, podobný tomu, který ho přivedl na kolena. Ano, jeho nevíra v to, co se stalo, byla hluboká.

„Je ještě teplý, je ještě teplý..." mumlal a jeho hlas i oči byly prázdné šokem. Nevšímal si bystrozorů zatýkajících zbývající Smrtijedy nebo lidí starajících se o zraněné a poškozené. Někteří lidé v boji padli a ne všichni z nich byli Smrtijedi. Brumbál si klekl vedle Severuse a natáhl ruku, aby se dotkl Harryho tváře.

„NEDOTÝKEJ SE HO!" zařval Severus. „PODÍVEJ SE NA NĚJ! PODÍVEJ SE, CO JSI MU UDĚLAL!"

„Severusi, byl jediný, kdo mohl zabít Voldemorta..."

„Ale za jakou cenu, Albusi. Za jakou cenu! Podívej se na něj!" Severusova tvář byla zkřivená smutkem a po jeho hubené tváři volně stékaly slzy. Vzpomněl si na to, co Harrymu slíbil. Bylo nemožné ten slib dodržet. Jak by někdy mohl znovu najít štěstí?

„Vezmu ho domů," řekl Severus tiše a ignoroval Brumbálovu jemnou odpověď. Když pomalu vstal a zvedl Harryho do náruče, jeho tvář byla jen grimasou. Pohledem jako dýka zíral na léčitelku, která se k němu přiblížila.

„Jdi pryč! Nech mě na pokoji!" vyštěkl na ni.

„Severusi, jsi zraněný-" začal Brumbál, ale byl přerušen Severusovým ledovým tónem.

„Nikdo mi nevezme mého manžela ani se mě nedotkne, dokud ho nevezmu domů do Bradavic, Albusi."

Brumbál pomalu přikývl a podal mu přenášedlo.

„Nemusíš mít dost síly, aby ses přemístil; použij alespoň to, i když mě viníš za to, co se stalo."

Severus vzal přenášedlo a během pár vteřin se octl na bradavických pozemcích. Lidé spěchali nahoru a dolů přes trávníky; i tady byly stopy po nelítostné bitvě, které byly Bradavice svědkem. Nikdo mu nevěnoval pozornost, všichni byli příliš zaneprázdnění nebo unavení. Severus kráčel k hradu, jeho vysoká hubená postava byla skloněná zármutkem i tíhou těla, které nesl. Přestal plakat. Jeho tvář byla ztuhlá jako kámen. Klesl na kolena, zatímco jeho záda vehementně protestovala, a s bolestí se sklonil nad Harrym, jeho tvář se přitom dotkla Harryho. Neodtáhl se, místo toho zůstal v této pozici několik sekund, zavřel oči a cítil Harryho pevnou tvář proti své vlastní. Zdálo se mu, jako kdyby se proti jeho uchu zatřepetal ten nejmírnější vánek. Severusovy oči se prudce otevřely a on upřeně hleděl na Harryho tvář. Byl to jenom vánek? Nebo jen zbožné přání? Výplod jeho zoufalé fantazie? Vytáhl zrcátko a podržel je proti Harryho nosu a ústům. Sklo pokryla slabounká mlha. Severus zíral. Třesoucí se rukou popadl Harryho zápěstí a hledal puls. Byl to tlukot srdce? Nebyl si jistý. Zdálo se to tak slabé... Možná, že to nakonec přece jen byla jeho mysl, ochromená žalem a klamající ho svými triky... Ale co to zrcátko...? Vzpomněl si na ty dva otřesy, které připisoval šoku. Co když souvisely s Harrym? Severusovu unavenému mozku začala pomalu docházet situace. Ten první náraz... Harryho srdce se zastavilo. A ten druhý... Harryho srdce začalo znovu bít. Mezi oběma otřesy byly asi dvě minuty. Lidský mozek mohl být poškozen po třech minutách bez kyslíku, možná i dřív... Severus se vyškrábal na nohy; jeho koleno a bok hořely jako oheň. Právě v té chvíli zaslechl své jméno a spatřil Hagrida běžícího k němu.

„Hagride, vezmi ho...  vezmi ho... tak rychle, jak je to možné... na ošetřovnu..." vydechl Severus. Hagrid od něj Harryho okamžitě převzal. Jeho oči byly plné otázek, ale věděl, že není čas je vyslovit.

„Profesore Snape!" Přiběhli k němu Ron a Hermiona. Hermionina tvář byla poškrábaná a krvácející, šev jejího hábitu byl potrhaný; jinak vypadala nezraněná. Ronovy vlasy byly spálené a na rameni hábitu měl propálenou skrvnu. Severus se zakymácel; Hermiona a Ron ho okamžitě z obou stran podepřeli a následovali Hagrida na ošetřovnu. Většina postelí již byla obsazená a téměř všichni tady ošetřovali zraněné. Došlo i k úmrtím. Byli zabiti čtyři bystrozoři – včetně Alastora Moodyho. Někteří další byli přemístěni přímo ke svatému Mungovi.

V nemocničním křídle byl Severus přijat zachmuřenou Poppy Pomfreyovou. Byla skloněná nad Harrym. Severus otevřel ústa, ale čarodějnice byla rychlejší.

„On žije, Severusi – ale jen stěží. Jeho stav je kritický. Měli bychom ho poslat ke svatému Mungovi-“

„Prosím, udělej všechno, co můžeš, abys ho zachránila," řekl Severus a držel se stolu. Ron a Hermiona s výkřikem vyrazili k Harryho posteli, ale byli zastaveni pomocí nějakého čaroděje; do místnosti právě vstoupil další lékařský personál; madam Pomfreyová nemohla zvládnout tolik pacientů sama. Ron a Hermiona byli odvedeni, aby mohlo být postaráno o jejich vlastní zranění. Remus Lupin a Tonksová seděli těsně vedle sebe na jedné posteli; Tonksová vzlykala do svých dlaní. Její rodiče byli zabiti Smrtijedy. Remus ji držel na své hrudi, sám na pokraji slz. Severus byl donucen lehnout si na postel, i když protestoval a stočil tělo tak, aby mohl vidět na Harryho.

„Přestaň být tak nespolupracující!" nařídila mu Pomfreyová, „nebo z toho tvá záda budou velmi nešťastná."

„Nestarám se o má záda – Harry-"

Do ruky mu byl vražen lektvar.

„Vypij to. Nemusím ti pochopitelně říkat, co to je, vařil jsi to ty sám."

S naštvaným pohledem poslechl a bolest se během minuty zmírnila.

Do místnosti přispěchal Brumbál.

„Kde jsou Severus a Harry?" zeptal se.

Pomfreyová k němu přichvátala a zavedla ho ke dvěma lůžkům, opakujíc, že Harry je sotva naživu.

„Poppy, dej prosím ty postele k sobě," řekl Brumbál, když viděl, jak Severus zíá na Harryho postel.

Madam Pomfreyová bez odkladu poslechla. Severus natáhl ruku a prsty se dotkl svého manžela.

Brumbálovy oči se zaleskly slzami při pohledu na tu nevyslovenou lásku, kterou Severus k Harrymu cítil. Sám vždycky doufal, že ti dva by mohli být schopni překonat vzájemnou nelibost, ale láska, která mezi nimi rozkvetla, byla krásným překvapením i pro něj. Něco se mu pohnulo v kapse; Brumbál s velkou něhou vytáhl svraštělé holátko Fawkese a chvilku jej kolébal v ruce, než ho opatrně položil na stůl. Věrný pták mu znovu zachránil život, když spolkl smrtící kletbu zaměřenou na něj.

„Musím Harryho znovu zkontrolovat, je nutné sledovat tlukot jeho srdce," prohlásila Pomfreyová. Severus zavřel oči, úplně vyčerpaný.

„Jeho srdce se asi na sto sekund zastavilo," vysvětlila madam Pomfreyová Brumbálovi, stála přitom ochranitelsky před Harrym.

„Méně než dvě minuty bez kyslíku," podotkl Severus, setřásl svou únavu a znovu otevřel oči. Posadil se a zkroutil své ruce.

„Jakékoliv množství času bez kyslíku může být kritické, ale je to až kolem tří minut, když se objevují první škody na mozku. Harry by měl být v pořádku... tedy natolik v pořádku, jak může být ve svém současném stavu. Ale našla jsem něco pozoruhodného." Ustoupila stranou a ukázala na Harryho odhalenou hruď – rozepnula mu hábit, aby mohla zkontrolovat jeho srdce. Severusovi unikl tichý výkřik a Brumbál zamrkal. Odražené prokletí zanechalo na Harryho hrudi další jizvu; ale tahle byla ve tvaru dravce – sokola.

Severus se podíval na Brumbála.

„To je Harryho Patron," vydechl.

„Symbol ochrany. A symbol jeho lásky ke svému manželovi a ochránci – k tobě, Severusi."

„Krevní pouto..."

„Ano," řekl Brumbál. „To mu zabránilo úplně se odpoutat od svého života. V současné době je v kómatu, bloudí mezi životem a smrtí."

Brumbál se pomalu posadil na židli.

„Víš, Severusi, to muselo skončit tak, jak to začalo. Lily se obětovala, aby zachránila Harryho – a kletba se odrazila..."

„...a Harry se obětoval, aby zachránil mě..."

„Ano. To byla ta síla, která zničila Voldemorta jednou provždy, Severusi. Harryho láska k tobě. Ale je tady ještě něco dalšího. Voldemort použil Harryho krev do lektvaru, který ho vzkřísil v Harryho čtvrtém ročníku. Nesl tak část Harryho v sobě, kapku nevinnosti a lásky. Zamířit kletbu na Harryho znamenalo zamířit ji na sebe. Voldemort vždy viděl formy magie spojené s láskou a emocemi jako podřadné a nevýznamné. Harryho krev a krevní pouto mezi tebou a Harrym, Severusi, to pro něj bylo příliš mnoho."

„A co když to bylo příliš mnoho i pro mého manžela?" zeptal se Severus chladně.

„Severusi, jen ty ho můžeš přivést zpátky."

„Přivést ho zpátky? Odkud?"

„Budeš potřebovat nitrozpyt, odhodlání, svou lásku k Harrymu a hodinu času."

„Co-?"

„Severusi, poslouchej mě. Tohle není obyčejné bezvědomí. Harry pomalu umírá. Musiš mezi vámi vytvořit pouto mysli a pokusit se ho přivést zpět s sebou."

„Chceš mi říct, že je v nějakém... kouzelnickém podsvětí?" řekl Severus s úšklebkem.

„Dalo by se to tak říct, Severusi. Vaše krevní pouto stále pracuje, protože Harry je ještě naživu, a je to díky vašemu poutu-" ukázal na jizvu ve tvaru sokola na Harryho hrudi, „že jeho srdce začalo znovu bít. Ale smrtící kletba se stále snaží, aby jí Harry podlehl. Severusi, můj drahý chlapče, vím, jak jsi unavený-"

„-a udělám všechno pro to, abych přivedl Harryho zpět. Chci..." jeho hlas se na chvilku zlomil a pak se Severus znovu ovládl. „Pokud se mi to nepodaří, pak bude volný, i když já budu žít bez něj. Teď je uvězněný. Jestli se mi nepovede vzít ho zpátky se mnou, pak musí jít do svého dalšího života."

„Ano, půjde dál, Severusi, a možná se s ním v tom příštím životě opět setkáš..."

„Ale já ho chci se mnou v tomto životě," zavrčel Severus.

„Máš hodinu, Severusi, než kletba úplně zlomí jeho životní sílu. Znáš rituál."

„Potřebuju dvě lahvičky, které obsahují krev našeho pouta – nemohu s Harrym navázat oční kontakt..." řekl Severus.

„Dobby!" zavolal Brumbál. Objevil se domácí skřítek s rukou v šátku – i domácí skřítkové se připojili k boji proti odporným bytostem vyrážejícím ven ze Zapovězeného lesa.

„Prosím, přines dvě vázací lahvičky z pokojů profesora Snapea tak rychle, jak je to možné."

Skřítek byl zpět do třiceti sekund; Severus vzal Harryho hůlku umístěnou na nočním stolku a lehl si vedle svého manžela, několik vteřin jen pozoroval milovanou tvář. Pak přehodil svou ruku kolem Harryho pasu, jeho tvář byla blízko mladého čaroděje.

„Jsem připravený začít," oznámil. Zamumlal kouzlo k odpečetění lahviček, poklepal na ně hůlkou a vytáhl jejich zátky. Brumbál beze slova vyndal malou porcelánovou misku; Severus odlil pár kapek z obou lahviček a utěsnil je; Brumbál je pak vzal zpět a uctivě je držel. Severus ponořil špičky jeho a Harryho hůlky do šarlatovo-zlaté směsi a umístil hůlky nad jejich hlavami, špičku ke špičce, odělené jen nepatrnou vzdáleností. Brumbál natáhl svou vlastní hůlku a s hudební melodií vrhl na hůlky starověké vázací kouzlo. Hůlky se jemně rozezvučely; jejich špičky se rozzářily a spojila je ohnivá červená nit. Brumbál se stáhl; Severus zavřel oči a tlačil svou únavu stranou, zaměřil se na sílu nitrozpytného kouzla. Hukot a záře hůlek zeslábly, když našel způsob, jak vstoupit do hlubin Harryho mysli.

Konec kapitoly 43

< Kapitola 42     Kapitola 44 >

-)-)-)

Tak co myslíte - zachrání Severus Harryho nebo ne? Malá nápověda - je to romantická povídka :-) Do konce už chybí jen tři kapitolky a epilog, další část by snad měla být opět do 14 dnů... A zatím znovu moc děkuji za svou největší momentální motivaci k překládání - za vaše komentáře, tentokrát konkrétně věrným čtenářkám Benny, Symphony, Bobo, Nade, Saskye, sam, weras, Máje, Acháje a sisi...